Ларынгальная тэорыя

Ларынга́льная тэо́рыя — тэорыя ў індаеўрапеістыцы, якая пастуліруе, што ў праіндаеўрапейскай мове існавала некалькі зычных, умоўна называемых «ларынгальнымі». У рэканструюемых праформах гэтыя гукі звычайна пазначаюцца як *h1, *h2, *h3, ці *H1, *H2, *H3, ці *ǝ1, *ǝ2, *ǝ3[1].

Якасць ларынгалаў

h1 h2 h3 h4
Э. Сцёртэвант ʔ x ɣ h
Э. Сэпір (1938)[2] ʔ x ɣ ʔ.
М. Д. Андрэеў (1957)[3] x’ x
У. І. Георгіеў (1975)[4] ʔ h ʕ
М. Меер-Бругер[5] h χ ɣ, ɣʷ
Р. Бекес[6] ʔ ʕ ʕʷ
Б. Фортсан[7] ʔ ħ ʢ
Д. Адамс[8] ʔ χ x
М. Капавіч[9] ʔ x ɣʷ
Я. Бічаўскі[10] h x χ

Заўвагі

  1. Fortson B. Indo-European language and culture. An Introduction. — Padstow: Blackwell Publishing, 2004. — P. 57.
  2. Sapir E. Glottalized Continuants in Navaho, Nootka, and Kwakiutl (With a Note on Indo-European)(англ.) // Language. — 1938. — Т. 14. — № 4. — С. 269.
  3. Андреев Н. Д. Периодизация истории индоевропейского праязыка // Вопросы языкознания. — 1957. — № 2. — С. 5.
  4. Георгиев В. И. Индоевропейское языкознание сегодня // Вопросы языкознания. — 1975. — № 5. — С. 5.
  5. Meier-Brügger M. Indo-European Linguistics. — Berlin — New York: Walter de Gruyter, 2003. — P. 107.
  6. Beekes R. S. P. Comparative Indo-European linguistics: an introduction.. — Amsterdam — Philadelphia: John Benjamin’s Publishing Company, 2011. — P. 147.
  7. Fortson B. Indo-European language and culture. An Introduction. — Padstow: Blackwell Publishing, 2004. — P. 58.
  8. Adams D. Q., Mallory J. P. Encyclopedia of Indo-European culture. — London: Fitzroy Dearborn Publishers, 1997. — P. 462. — ISBN 9781884964985.
  9. Kapović M. Uvod u indoeuropsku lingvistiku. — Zagreb: Matica hrvatska, 2008. — С. 179. — ISBN 978-953-150-847-6.
  10. Bičovský J. Vademecum starými indoevropskými jazyky. — Praha: Nakladatelství Univerzity Karlovy, 2009. — С. 21. — ISBN 978-80-7308-287-1.
Prefix: a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Portal di Ensiklopedia Dunia

Kembali kehalaman sebelumnya