Švédská církev

Švédská církev
Registrace v ČR
Datum	(v Česku neregistrována)
Statutární orgán
Název	Generální synod (Kyrkomötet)
Člen	Martin Módeus (arcibiskup uppsalský, od 2013)
Odkazy
Web	https://www.svenskakyrkan.se
multimediální obsah na Commons
Rejstřík církví a náboženských společností Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švédská církev (švédsky Svenska kyrkan) je luterskou církví a největší církví ve Švédsku. Do roku 2000 byla státní církví. Formálně se k ní hlásí přes 6,4 miliónů osob, což představuje 67,5 % obyvatel Švédska.

Švédská církev se hlásí k Bibli a za její správné vysvětlení Augsburské vyznání a zbylé symbolické knihy luterství. Vyznává Apoštolské, Nicejsko-konstantinopolské a Atanášovo vyznání.

Ve 20. století se začala silně liberalizovat a orientovat na otázku lidských práv. V církvi vedle sebe působí řada hnutí s různým teologickým profilem. Švédská církev od roku 1958 ordinuje ženy do úřadu duchovních. V roce 2007 začala jako první církev na světě schvalovat oficiální homosexuální vztahy (byly však nazvány soužitím a ne manželstvím, aby se zachovala výlučnost manželství mezi mužem a ženou).^[1] O dva roky později, v roce 2009, kdy se stockholmskou biskupkou stala Eva Brunneová, církev přistoupila na uzavírání manželství osob stejného pohlaví.^[2]

Švédská reformace byla liturgicky konzervativní. Tradiční bohoslužebné obřady a oděvy zůstaly zachovány. Arcibiskup Laurentius Petri roku 1571 napsal: „Používáme roucha, oltář, oltářní ubrusy, kalich s patenou atd. Nemáme žádné pochybnosti označovat večeři Páně jako mši. Není zakázáno nazývat tuto svátost obětí, protože se jedná o oběť, kterou náš velekněz Kristus jednou vykonal na kříži. Jeho oběť je nyní přítomna ve mši.“ V průběhu následujících století začaly být vynechávány některé části obřadu. Liturgické reformy 20. století tento trend zastavily a kromě toho kladly důraz na sloužení mší i ve všední dny. Roku 1986 přijala generální synoda nový řád bohoslužeb, nový lekcionář a zpěvník.^[3] Roku 2017 byla aktualizována liturgická příručka aby odpovídala novějšímu vydání švédské Bible (Bibel 2000). Svým inkluzivním, genderově neutrálním jazykem vyvolala zájem světových médií.^[4]

Církev byla odstátněna roku 2000, nicméně stále zůstává veřejnoprávní korporací. Všichni obyvatelé Švédska s výjimkou obyvatel měst Stockholm a Tranås jsou povinni církvi platit pohřební poplatek (Begravningsavgift) na provozování pohřebnictví. Výši poplatku stanoví pro své členy církev a pro nečleny orgány státní finanční správy.

Církev se člení na 13 diecézí (stift); diecéze se dále člení na děkanáty (kontrakt) a ty na farnosti (församlingar). V čele celé církve stojí arcibiskup Uppsaly.

Řeholní společenství ve švédské církvi byla povolena roku 1951. První řeholnice složila sliby v roce 1954. Později se utvořila komunita ze které vznikl současný Řád sv. Ducha. Nejpočetnější společenství zasvěcených žen ve švédské církvi tvoří Dcery Mariiny. Největší a nejstarší mužský klášter je od 60.let 20.století v Östanbäcku, který má benediktinskou řeholi.^[5]

Švédská církev je členkou následujících ekumenických organizací:

• Světová luterská federace
• Konference evropských církví
• Světová rada církví
• Společenství z Porvoo
• aj.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Švédská církev na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.