August von Mackensen

August von Mackensen
August von Mackensen
	Poslední husar
	August von Mackensen v uniformě Leib-Hussaren-Regiment Nr.1
Rodné jméno	Anton Ludwig Friedrich August Mackensen
Narození	6. prosince 1849; Haus Leipnitz, Dahlenberg, Pruské království
Úmrtí	8. listopadu 1945 (ve věku 95 let); Burghorn, Britská okupační zóna Německa
Místo pohřbení	Městský hřbitov v Celle
Děti	Eberhard von Mackensen; Hans Georg von Mackensen
Vojenská kariéra
Hodnost	Generál polní maršál
Doba služby	1869–1919
Sloužil	Pruské království (do roku 1871) ; Německé císařství (do roku 1918)
Složka	Reichsheer (do roku 1919)
Války	Prusko-francouzská válka; První světová válka
Bitvy	Srbská kampaň první světové války; Východní fronta (první světová válka); Rumunské tažení
Vyznamenání	Pour le Mérite s dubovými listy; Velký kříž Železného kříže; Řád sv. Anny
Podpis
	multimediální obsah na Commons

Anton Ludwig August von Mackensen (6. prosince 1849 – 8. listopadu 1945), narozený jako August Mackensen, byl pruský a německý voják a polní maršál (Generalfeldmarschall). Byl jedním z nejznámějších velitelů Německé armády během první světové války. Je nositelem řady vojenských vyznamenání.

Osobní život

Narodil se jako nejstarší syn Luisi Mackensenovi a jeho ženě Marii Luise (rozené Rink).

Poprvé se oženil roku 1879 s Dorotheou von Horn, měli spolu pět dětí (Else, Hans Georg, Manfred, Eberhard, Ruth). V roce 1908 se (po smrti své první ženy) oženil s Leonií von der Osten.

Zemřel 8. listopadu 1945, krátce před svými 96. narozeninami. Je pohřben v Celle v Dolním Sasku.

Vojenská kariéra

Mackensen započal vojenskou službu roku 1869 jako dobrovolník pruského husarského pluku (Leib-Husaren-Regiment Nr. 2). Účastnil se prusko-francouzské války v letech 1870 - 1871 a za toto tažení obdržel železný kříž 2. stupně a byl povýšen na podporučíka. V letech 1893 - 1898 velel Leib-Hussaren-Regiment Nr. 1 a 27. ledna 1899 byl povýšen do šlechtického stavu.

Během 1. světové války se účastnil několika významných tažení na východní a srbské frontě, kde dosáhl řady důležitých vítězství. V roce 1915 byl za dobytí Přemyšle a Lvova povýšen do hodnosti polního maršála. Pod jeho velením jednotky Centrálních mocností porazily Srbsko a významně se podílel na porážce Rumunska.

V roce 1919 odešel ze služby. Za Výmarské republiky i během nacistického Německa zůstal přesvědčeným monarchistou. Účastnil se řady setkání vojenských spolků (Der Stahlhelm), byl na pohřbu císaře Viléma II. Starší členové NSDAP ho podezřívali z neloajality vůči Třetí říši, ale nic mu nebylo dokázáno.