Bitva u Rudau

Bitva u Rudau
konflikt: Severní křížové výpravy
Umístění vesnice Rudau na mapě
Trvání	17. nebo 18. února 1370
Místo	Rudau, severně od Královce
Souřadnice	54°52′19″ s. š., 20°27′37″ v. d.
Příčiny	vypálení hradu Rudau litevskými vojsky
Výsledek	vítězství Řádu německých rytířů
Změny území	bez územních změn
Strany
Řád německých rytířů Řád německých rytířů Litevské velkoknížectví
Velitelé
W. von Kniprode H. Schindekop † Algirdas Kęstutis
Síla
2000 až 3000 mužů
Ztráty
26 rytířů a 100 až 300 mužů 1000 až 3500 mužů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Rudau (německy Schlacht bei Rudau, litevsky Rūdavos mūšis) se odehrála 17. nebo 18. února 1370 u vesnice Rudau nedaleko Královce mezi vojsky Litevského velkoknížectví a Řádem německých rytířů.

Řád německých rytířů pořádal výjezdy na území Litevského velkoknížectví již od roku 1290, a to za účelem pokřesťanštění území. Tyto akce se však setkávaly s vojenským odporem. V srpnu 1369 došlo k vypálení litevské pevnosti u řeky Nevéžis, při které bylo upáleno 109 místních obyvatel. V návaznosti na tuto událost varoval velkokníže Algirdas maršála Henninga Schindekopa, že může dojít k vojenské odvetné akci. V závislosti na tom došlo k posílení německé vojenské posádky ve městě Královec.

Litevská armáda, vedená velkoknížaty Algirdasem a Kęstutisem a složená nejen z Litevců, ale i z Tatarů, Rusínů a Žmuďanů, vypálila německý hrad ve vesnici Rudau. Velmistr řádu se tak rozhodl pro protiakci, kdy domluvil s litevskou armádou bitvu nedaleko vesnice, přičemž k tomuto účelu použil posádku z nedalekého Královce. Informace o dalším průběhu konfliktu chybí; detailní informace přináší až o několik desítek let později polský kněz a historik Jan Długosz, který však neuvádí zdroje svých informací.

Litevci však utrpěli poměrně drtivou porážku a zbývající litevská armáda se rozdělila. Zatímco část vedená Algirdasem se opevnila v nedalekém lese a čekala na další útok, zbylá část pod vedením Kęstutisa se dala na útěk. Maršál Schindekop hodlal pronásledovat a zničit obě zbývající nepřátelské části armády, avšak byl těžce zraněn kopím a při cestě do Královce zraněním podlehl. Velení armády po zranění maršála prý převzal Hans von Sagan, mytická figura východopruského folkoru.

Dle zdrojů Řádu německých rytířů došlo k nepřátelským ztrátám v počtu 1000 až 5500 mužů, a to nejen kvůli bojovým zraněním, ale také kvůli hladovění či umrznutí. V tomto čísle jsou však pravděpodobně zahrnuti i zemřelí z ostatních bitev probíhajících stejný rok: bitva o Ortelsburg, dílčí bitvy v Galicijsko-Volyňské válce a druhá bitva o Moskvu. Samotný řád však utrpěl také ztráty: padlo několik důstojníků včetně maršála Schindekopa a dvou komturů. Vítězství tak bylo sice dosaženo, avšak za cenu poměrně vysokých ztrát.

Vítězství v bitvě bylo přisuzováno Panence Marii a velitel Winrich von Kniprode na její počest založil augustiniánský klášter v Heiligenbeil. Zároveň je tato bitva považována za poslední vážné ohrožení ze strany Litevců v oblasti Pruska ve 14. století.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Battle of Rudau na anglické Wikipedii a Schlacht bei Rudau na německé Wikipedii.