CAmethodBarvy života (někdy též CA method, případně Color Association method) je neověřená[1][2][pozn. 1] psychodiagnostická metoda realizovaná přes internet, kterou vyvinula společnost DAP Services a jejímž autorem je Jiří Šimonek.[3] Podle autorů dokáže metoda objasňovat strukturu i průběh individuálního i skupinového myšlení, cítění, prožívání i seberealizačního chování.[4] Metoda je však zpochybněna některými odborníky[5] a varuje před ní Unie psychologických asociací ČR, která na základě analýzy řady dokumentů v „žádném případě“ metodu nedoporučuje a naopak se s odkazem na vlastní Stanovisko obává, že „používání této metody v praxi může vést k poškození klientů“.[6] K tomuto stanovisku se dnes kloní i ministerstvo školství.[7] Firmě DAP Services byl také Českým klubem skeptiků Sisyfos udělen také Bludný balvan za rok 2013 v kategorii družstev za „iracionální psychodiagnostiku Barvy života“.[8] Zpochybnění metody je důležité i kvůli tomu, že výzkum, šíření a podpora používání Barev života byly opakovaně podpořeny z veřejných zdrojů. Česká republika prostřednictvím agentury CzechInvest v rámci programu CzechAccelerator schválila 1,2 milionu Kč[9] na rozvoj metody v Izraeli,[10][11] metoda byla podpořena také Evropskou unií[12] či Visegradským fondem.[13][14] Skupinovým šetřením Barvami života (Vlastní evaluace školy) navíc prošli v rámci evaluace výuky (zavedené vyhláškou 15/2005 Sb.).[15] studenti a žáci velkého množství škol[16] a jejím použitím se při nálezu během namátkové kontroly dětského domova zabývala Kancelář Veřejného ochránce práv.[17] Princip metody podle DAP ServicesPodle autorů metody jde o zcela odlišný přístup k diagnostice a intervencím, než jaký je znám z klasického pojetí psychologie či psychiatrie. Uvádějí, že jde o diagnosticko-intervenční systém využívající vlastní techniku BSA (barvově-slovních asociací) a metodu OKAV (objektově-komunikační analýzu vědomí), který pracuje se soubory slov, takzvanými slovními moduly, paletou osmi barev a asociacemi těchto podnětů (slovních, obrazových i zvukových).[18] Autoři podle UPA ČR bez dalšího vysvětlení[19] odkazují například na principy čínských a sumerských myslitelů či díla Maxe Plancka či J. W. Goetha[20] a zejména pak Maxe Lüschera, autora tzv. Lüscherova barvového testu.[4] Společnost DAP Services nabízí klientům na řadě webových portálů[4] různé diagnostické nástroje využívající základy metody k zjišťování rozdílných individuálních i skupinových symptomů a charakteristik: od osobnostního profilu respondentů, přes marketingové analýzy a personalistiku až po šikanu, rizikové jevy ve školách a zdravotní potíže respondentů (potíže pohybového, trávicího, oběhového i dýchacího systému).[21] Odborným, firmou zaškoleným, následně certifikovaným a pravidelně prověřovaným psychologům je pro podporu intervenční práce u klientů do 18 let věku poskytována hloubková verze testu zcela zdarma.[22] Skupinovou a individuální diagnostikou prošlo mezi lety 2005 a 2012 přes 350.000 jednotlivců.[zdroj?!] Podle autorů metody byla 6. září 2012 americkým patentovým úřadem přijata žádost o patentování číslo 13605457. Nyní je stav žádosti „Patent pending“.[23] Existenci patentu zpochybňoval Jan Wagner na serveru Česká škola, a to s odkazem na patentovou databázi a vyjádření pracovnice DAP Services. Dodatečně předložila DAP Services dokument o patentové přihlášce s názvem System and Method for Computerized Market Research Analysis, tedy Systém a metoda pro automatizovanou analýzu průzkumu trhu.[24] Kritika metodyAutoři metody se odvolávají na to, že metoda vychází z blíže nespecifikovaných myšlenek Maxe Lüschera[25] a je založena na metodě Lüscherova barvového testu.[26] Ten je sice v České republice stále rozšířený, podle Mojmíra Svobody za to však může jeho rychlost a atraktivita pro klienty.[27] Lüscherův test osobnosti se opakovaně už od sedmdesátých let ukazuje jako méně validní nejen ve srovnávacích výzkumech s běžnými metodami, ale i sám o sobě (nejednotnost a nízká stabilita interpretace[28]). Samotná percepce barev je na rozdíl od tvrzení autorů metody[4] kulturně i rasově závislá.[29][30] Například ve srovnávacím výzkumu oproti MMPI se ukázalo, že Lüscherův barvový test ukazuje nízkou kriteriální validitu a autoři výzkumu doporučili obezřetnost při jeho využívání.[31] Také při ověřování Lüscherova barvového testu osobnosti v Kanadě se ukázaly výsledky diagnostiky pomocí barev jako závislé na kulturním pozadí a dalších situačních proměnných, nikoliv na osobnostních vlastnostech respondentů.[28] Výhrady oproti Lüscherovu barvovému testu osobnosti ukazují také na malou schopnost diagnostické predikce u tohoto testu.[32] Podle průzkumu, kterou mezi 101 členy Americké psychologické asociace provedl John Norcross a kol., jej odborníci považují za pravděpodobně zpochybněnou metodu („probably discredited“).[33] Toto hodnocení však bylo závislé na teoretické orientaci respondentů a sami autoři studie uvádějí, že výběr těchto expertů převážně z řad editorů psychologických časopisů nemusel být reprezentativní a v příštích výzkumech by bylo lepší začlenit více expertů i z praxe.[33] Další výzkum pak studuje tzv. „zdánlivou validitu“ Lüscherova testu (tedy pouhé zdání, že test měří to, co měřit má). Test podle autorů podléhá Barnumovu efektu: jeho závěry jsou totiž tak obecné, že je nelze jednoznačně vyvrátit ani přijmout.[34] Přímo proti samotnému testu Barvy života se postavila Unie psychologických asociací ČR. Ta provedla podrobnou analýzu rozsáhlých materiálů dostupných na internetu i dokumentů dodaných speciálně společností DAP Services, které podle autorů metody popisují její reliabilitu a validitu,[25] na jejichž základě pak vydala níže uvedené stanovisko.[6][35] Její předseda, profesor Pedagogické fakulty UK Stanislav Štech o testu následně prohlásil: Je to ještě horší, než jsme si mysleli. Aniž byste studovala psychologii, tak po přečtení jejich materiálů byste sama přišla na to, že je to celé špatně. Nechápu, jak to mohlo v tolika pedagogicko-psychologických poradnách najít zastánce.[17] Stanovisko UPA z 19. listopadu 2012, které doporučuje také ministerstvo školství České republiky,[7] metodě vytýká například:[19][35]
Autoři metody argumentují, že stanovisko UPA bylo vydané na základě nepochopení dodaných materiálů a nepodložených tvrzení,[36] a odkazují zpět na své vlastní materiály potvrzující validitu metody.[25] Dále a podrobněji upozorňují na podle nich neobvyklou koncentraci odporu vůči své metodě také prostřednictvím webu www.ocotadyjde.cz.[37][38] Naopak pracovníci Výskumného ústavu detskej psychológie a patopsychológie na Slovensku mají zájem o ověření validity a standardizaci celé metody: V záujme inovácie palety psychodiagnostických metodík využívaných v praxi zariadení výchovného poradenstva a prevencie má VÚDPaP záujem uskutočniť štandardizáciu, validizáciu metodiky „Barvy života“ na slovenskej populácii v rámci pripravovaného Národného projektu „Komplexný poradenský systém prevencie a ovplyvňovania sociálno-patologických javov v školskom prostredí.[2] Ke konci roku 2018 však nebylo možné dohledat žádný výzkumné výsledky ani validizační studie této metody. Martin Zvěřina kromě výše uvedených výhrad k validitě a reliabilitě kritizuje také pojetí Barev života jako výdělečného zájmu, když tvrdí: ...lze stěží přehlédnout, že cílem podnikání je vyrazit peníze z důvěřivců a že se solidními diagnostickými metodami firma mnoho společného nemá. Podle něj se psychologové v metodě angažovaní dělí jako v multilevelovém marketingu – zlaté, stříbrné a bronzové partnerství.[39] OdkazyExterní odkazy
Poznámky
Reference
|
Portal di Ensiklopedia Dunia
