Conair Firecat

Firecat / Turbo Firecat
Francouzský Firecat nad Sausset-les-Pins
Určení	hasicí letoun
Původ	Kanada
Výrobce	Conair Aviation
Zařazeno	1978 (Firecat) 1988 (Turbo Firecat)
Vyřazeno	2012 (Kanada)
Charakter	ve službě u Sécurité civile (Turbo Firecat)
Uživatel	Conair (dříve) Sécurité civile
Vyrobeno kusů	35
Vyvinuto z typu	Grumman S-2 Tracker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Conair Firecat je hasicí letoun vyvinutý v 70. letech 20. století v Kanadě modifikací z vyřazených vojenských strojů Grumman S-2 Tracker. Úpravy provedly dílny společnosti Conair, z nichž později vznikla nezávislá společnost Cascade Aerospace.^[1]

Stroje Firecat vznikly úpravou z letounů Grumman S-2 Tracker, jejichž větší množství Conair zakoupil po jejich vyřazení od Kanadského královského námořnictva a menší počet také z řad letadel dříve sloužích v Námořnictvu Spojených států amerických.^[2] Pro letecké hašení požárů byly Firecaty modifikovány zvýšením podlahy kabiny o 20 cm a instalací nádrží na 3 296 litrů hasicí kapaliny na místo původní pumovnice určené pro torpéda. Bylo odstraněno veškeré nadbytečné vojenské vybavení a prázdná hmotnost klesla o téměř 1 500 kg ve srovnání s původními Trackery.^[3] První stroj byl upraven v roce 1978.^[3]

Některé exempláře byly modernizovány instalací turbovrtulových pohonných jednotek Pratt & Whitney Canada PT6 a následně vstoupily ve známost pod jménem Turbo Firecat. Ty se dále vyznačují větším objemem integrální nádrže na hasicí kapalinu a instalací přídavných nádrží paliva pod křídly. Jejich maximální vzletová hmotnost vzrostla o 680 kg na celkových 12 480 kg, přičemž hmotnost prázdného stroje naopak poklesla, protože turbínové motory jsou lehčí než původní pístové. První Turbo Firecat vzniklv roce 1988.^[3]

Adaptací na typ Firecat a Turbo Firecat prošlo celkem 35 letounů Grumman S-2.^{[4][p 1]}

Conair zahájil provoz Firecatů v roce 1978.^[6] Stroje obou provedení byly dříve provozovány firmou Conair a vládami kanadských provincií Ontario^[7] a Saskatchewan.^[2][8] V květnu 1982 začaly dodávky typu francouzské organizaci civilní ochrany Sécurité civile, která v průběhu pěti let postupně získala celkem čtrnáct strojů,^[9] které poté postupně procházely konverzí na verzi Turbo Firecat.^[10] Čtyři stroje Firecat a tři Turbo Firecaty byly ztraceny při nehodách, takže k roku 2016 jí zbývalo pouze devět strojů Turbo Firecat.^[9][11][12]

Firecat

Původní verze s hvězdicovými motory Wright R-1820, jako u standardních Grummanů S-2 Tracker

Turbo Firecat

Verze se dvěma turbovrtulovými motory Pratt & Whitney Canada PT6A-67AF

• Canadian Museum of Flight, Langley, Britská Kolumbie^[13]
• Canadian Bushplane Heritage Centre, Sault Ste. Marie, Ontario
• Reynolds-Alberta Museum, Wetaskiwin, Alberta

• Osádka: 1
• Kapacita: 3 335 l vody a 173 l pěnového koncentrátu
• Délka: 13,26 m
• Rozpětí křídel: 22,12 m
• Výška: 5,05 m
• Prázdná hmotnost: 6 803 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 12 473 kg
• Pohonná jednotka: 2 × turbovrtulový motor Pratt & Whitney Canada PT6A-67AF
• Výkon pohonné jednotky: 1 220 hp (761 kW) každý

• Maximální rychlost: 407 km/h
• Vytrvalost: 5 hodin a 6 minut letu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Conair Firecat na anglické Wikipedii.

• FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman S2F (S-2) Tracker, s. 350–375. (anglicky) 
• STITT, Robert. Turbo Firecat...fighting flames with turbines. Air International. Červen 1991, s. 289–294. (anglicky) 
• TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. Dostupné online. ISBN 1-85170-324-1. S. 922. (anglicky) 

• Grumman S-2 Tracker

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Conair Firecat na Wikimedia Commons
• (anglicky) Turbo Firecat na stránkách výrobce
• (francouzsky) Tracker Firecat Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.