Daniel Evans (tenista)

Daniel Evans
Daniel Evans na Monte-Carlo Masters 2022
Přezdívka	Evo[1]
Stát	Spojené království Spojené království
Datum narození	23. května 1990 (35 let)[1]
Místo narození	Birmingham, Spojené království[1]
Bydliště	Birmingham, Spojené království[1]
Výška	175 cm[1]
Hmotnost	75 kg[1]
Profesionál od	2006
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	7 510 385 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	154–181
Tituly	2 ATP, 9 challengerů, 16 Futures
Nejvyšší umístění	21. místo (7. srpna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2017)
French Open	2. kolo (2022)
Wimbledon	3. kolo (2016, 2019, 2021)
US Open	4. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	51–66
Tituly	0 ATP, 7 Futures
Nejvyšší umístění	52. místo (26. dubna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2020)
French Open	2. kolo (2019)
Wimbledon	1. kolo (2014, 2016, 2019)
US Open	3. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2015)
Hopman Cup	základní skupina (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220815a15. srpna 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Evans (* 23. května 1990 Birmingham) je britský profesionální tenista a vítěz Davisova poháru 2015. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva turnaje ve dvouhře včetně Mubadala Citi DC Open 2023 z kategorie ATP Tour 500. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet dvaa titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře v dubnu 2021 roku na 52. místě. Trénuje ho Mark Hilton a od roku 2019 také David Felgate.^[1]

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2009 semifinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Polsku, v němž prohrál obě dvouhry. Britové odešli poraženi 2:3 na zápasy. V roce 2015 byl členem vítězného týmu, když odešel poražen z obou semifinálových singlů proti Austrálii. Do září 2022 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 10–18 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[3]

Dne 23. června 2017 tenista oznámil, že měl v dubnu téhož roku pozitivní dopingový test na kokain. Mezinárodní tenisová federace mu s okamžitou platnosti zakázala start na turnajích, respektive do určení výše trestu.^[4][5]

Tenis začal hrát v sedmi letech. Ještě předtím zkoušel squash. V roce 2004 jako čtrnáctiletý vyhrál s britským dorosteneckým týmem Mistrovství světa v této věkové kategorii, probíhající v České republice.^[6] V juniorské kategorii se na grandslamu probojoval nejdále do čtvrtfinále dvouhry US Open 2007 a podruhé na Australian Open 2008,^[7] kde podlehl Jukimu Bhambrimu.^[8] V deblové soutěži téhož melbournského majoru vypadl opět mezi poslední osmičkou se spoluhráčem Danem Coxem. Nejvyššího umístění na juniorském žebříčku ITF dosáhl v lednu 2008, když mu patřila 10. příčka.^[1]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2005, když na turnaj v anglickém Nottinghamu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl krajanu Leemu Childsovi ve dvou setech.^[2] Premiérový singlový titul v této úrovni získal v srpnu 2008 na turnaji v anglickém Wrexhamu, když mu ve třetí sadě finále skrečoval Ian Flanagan.^[9] O týden později triumfoval na londýnské události Futures^[10] a v říjnu pak vybojoval třetí trofej v Glasgowě, opět po skreči finalisty Marcuse Willise.^[11]

V rámci challengerů si odvezl první titul z březnového The Caversham International 2009 v Jersey, když v závěrečném duelu zdolal Jana Mináře. Druhou trofej pak dobyla v listopadu 2015 z amerického halového Knoxville Challengeru po vítězství nad Američanem Francesem Tiafoem. Průnik mezi sto nejlepších tenistů premiérově zaznamenal 2. května 2016 po titulu na tchajwanském Santaizi ATP Challenger a finálové výhře s Rusem Konstantinem Kravčukem.^[2][1]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na londýnské trávě v kvalifikaci červnového Queen's Club Championships 2007. Dohrál v prvním kole na raketě krajana Jamese Warda. Premiérový zápas v hlavní soutěži si pak zahrál na stejném turnaji v roce 2008, když do dvouhry obdržel divokou kartu. Na Belgičana Xaviera Malisse však v prvním utkání dokázal uhrát jen dva gamy. Z pozice šťastného poraženého kvalifikanta (po odhlášení Štěpánka z dvouhry) si své premiérové čtvrtfinále i semifinále na okruhu ATP Tour zahrál během PBZ Zagreb Indoors 2014, kde na jeho raketě zůstali Jan Hájek, Michael Berrer a třetí nasazený Philipp Kohlschreiber, za nímž na žebříčku zaostával o 120 míst. V semifinále jej zastavil třetí německý soupeř v řadě Tommy Haas. Bodový zisk znamenal v únoru 2014 nové kariérní maximum, 123. příčku.^[12][13]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal jako devatenáctiletý v mužském singlu Wimbledonu 2009, kam obdržel divokou kartu.^[14] V prvním kole jej vyřadila ruská turnajová dvanáctka Nikolaj Davyděnko po setech 2–6, 3–6 a 3–6.^[15][1] V srpnu pak vypadl v úvodní fázi kvalifikace US Open 2009 s Brazilcem Júliem Silvou po dvou nezvládnutých tiebreacích.^[16] Třetí kola si zahrál ve Wimbledonu 2016 a na US Open 2016. Na londýnské trávě jej vyřadil Švýcar Roger Federer a v New Yorku jeho krajan a pozdější šampion Stan Wawrinka, až po pětisetovém dramatu, když ztratil vedení 2–1 na sety.^[1]

Britská média o tenistovi často hovořila jako o „zkaženém chlapci britského tenisu“^[17] a „největším promarněném talentu britského tenisu“.^[18]

Tenisový svaz Lawn Tennis Association (LTA) mu dvakrát odňal dotační podporu pro jeho chování mimo dvorec a neplnění závazků. Poprvé, když se jako 18letý bavil v nočním klubu do ranních hodin v den čtyřhry s Danem Smethurstem na juniorce Wimbledonu 2008, kterou následně prohráli. Evans byl považován za mimořádně nadaného tenistu, ale svazoví trenéři LTA hodnotili jeho práci v průběhu let za nevyrovnanou a nedostatečnou, a z jejich strany za frustrující, což v roce 2012 vyústilo k druhému zrušení dotačních příspěvků.^[19] Evans získal reputaci osoby, která miluje noční život a nevyhýbá se alkoholu, ale sama tvrdí, že má vše pod kontrolou.^[20]

Sportovní agent Stuart Duguid, z managementu firmy Lagardere Unlimited, se v roce 2014 k Evansovi vyjádřil slovy: „Britští tenisoví fanoušci zoufale touží mít dalšího elitního hráče ve špičce, který by kryl Murraymu záda. Dan ovšem nabízí něco malinko jiného – více podrážděnosti a nepředvídatelnosti. Je tak trochu hádankou.“^[21]

Žebříčkový růst hráč nastartoval v květnu 2015, kdy mu patřila 772. příčka a během dvou sezón se vyhoupl do první padesátky klasifikace, což britská média v roce 2017 na adresu tenisty kvitovala slogany typu „bývalý zkažený chlapec či napravený chlapec britského tenisu“.^[22]

Dne 23. června 2017 tenista oznámil, že měl v dubnu téhož roku pozitivní dopingový test na kokain, o jehož výsledku byl informován v týdnu svého prohlášení. Mezinárodní tenisová federace mu s okamžitou platnosti zakázala start na turnajích, respektive do určení výše trestu. Evans se za své jednání omluvil: „Zklamal jsem spoustu lidí, svou rodinu, trenéra, tým, sponzory, britský svaz a fanoušky. Mohu se jen ze srdce upřímně omluvit.“^[4][5] V říjnu 2017 mu byl uložen za pozitivní test na kokain uložen roční zákaz startu na okruzích.^[23]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	14. ledna 2017	Sydney, Austrálie	tvrdý	Gilles Müller	6–7(5–7), 2–6
Finalista	2.	24. února 2019	Delray Beach, Spojené státy	tvrdý	Radu Albot	6–3, 3–6, 6–7(7–9)
Vítěz	1.	7. února 2021	Melbourne, Austrálie	tvrdý	Félix Auger-Aliassime	6–2, 6–3
Vítěz	2.	6. srpna 2023	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	Tallon Griekspoor	7–5, 6–3

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	3. dubna 2021	Miami, Spojené státy	tvrdý	Neal Skupski	Nikola Mektić Mate Pavić	4–6, 4–6
Finalista	2.	18. dubna 2021	Monte Carlo, Monako	antuka	Neal Skupski	Nikola Mektić Mate Pavić	3–6, 6–4, [7–10]
Finalista	3.	14. srpna 2022	Montréal, Kanada	tvrdý	John Peers	Wesley Koolhof Neal Skupski	2–6, 6–4, [6–10]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	29. března 2009	Jersey, Spojené království	tvrdý	Jan Minář	6–3, 6–2
Finalista	1.	4. srpna 2013	Vancouver, Kanada	tvrdý	Vasek Pospisil	0–6, 6–1, 5–7
Finalista	2.	11. srpna 2013	Aptos, Spojené státy	tvrdý	Bradley Klahn	6–4, 6–7(5–7), 4–6
Vítěz	2.	15. listopadu 2015	Knoxville, Spojené státy	tvrdý (h)	Frances Tiafoe	5–7, 6–1, 6–3
Finalista	3.	6. února 2016	Dallas, Spojené státy	tvrdý (h)	Kyle Edmund	3–6, 2–6
Vítěz	3.	20. března 2016	Drummondville, Kanada	tvrdý (h)	Edward Corrie	6–3, 6–4
Vítěz	4.	1. května 2016	Tchaj-pej, Tchaj-wan	koberec (h)	Konstantin Kravčuk	3–6, 6–4, 6–4
Finalista	4.	8. května 2016	Pusan, Jižní Korea	tvrdý	Konstantin Kravčuk	4–6, 4–6
Vítěz	5.	14. srpna 2016	Aptos, Spojené státy	tvrdý	Cameron Norrie	6–3, 6–4
Finalista	5.	17. června 2018	Nottingham, Spojené království	tráva	Alex de Minaur	6–7(4–7), 5–7
Vítěz	6.	19. srpna 2018	Vancouver, Kanada	tvrdý	Jason Kubler	4–6, 7–5, 7–6(7–3)
Finalista	6.	únor 2019	Quimper, Francie	tvrdý (h)	Grégoire Barrère	6–4, 2–6, 3–6
Vítěz	7.	červen 2019	Surbiton, Spojené království	tráva	Viktor Troicki	6–2, 6–3
Vítěz	8.	červen 2019	Nottingham, Spojené království	tráva	Jevgenij Donskoj	7–6(7–3), 6–3
Vítěz	9.	červen 2022	Nottingham, Spojené království	tráva	Jordan Thompson	6–4, 6–4

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	19. března 2016	Drummondville, Kanada	tvrdý (h)	Lloyd Glasspool	James Cerretani Max Schnur	6–3, 3–6, [9–11]
Finalista	2.	září 2018	Manacor, Španělsko	tvrdý	Gerard Granollers	Ariel Behar Enrique López Pérez	bez boje

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Evans (tennis) na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Evans na Wikimedia Commons
• Daniel Evans na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Daniel Evans na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Daniel Evans na stránkách Davis Cupu (anglicky)