Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Logo EuroCitySíť EuroCity ve východní Střední EvropěVlak EC 370 vyjíždí z tunelu u zastávky Mlčechvosty cestou do dánského ÅrhusuEuroCity na síti Německých státních drah DBLokomotiva řady 380.011 v nátěru pro kampaň „Vlakem na EURO“ v čele spoje EuroCity 103 „Polonia“ v roce 2014Informační tabule na pardubickém hlavním nádraží informuje o času odjezdu vlaku EuroCity 275 Slovan do stanice Budapest-Keleti pályaudvar
EuroCity, zkráceně EC, znamená kategorii vlakového spoje v rámci evropské mezinárodní železniční sítě. Na rozdíl od vlaků kategorii „IC“ (InterCity), spoje „EC“ jsou mezinárodními vlaky, které musí splňovat určitá daná kritéria vyjmenovaná v níže uvedeném seznamu. Prvních 64 vlakových párů vyjelo pod touto kategorií roku 1987.
Během éry před podepsáním Schengenské smlouvy byla prováděna pasová kontrola cestujících v EC spojích během jízdy, na rozdíl od ostatních spojů, kde se prováděla kontrola během stání ve stanici (někdy vyžadující vystoupení cestujících).
Historie
Rokem 1957 byla v rámci zemí Evropského hospodářského společenství (EHS) a přidružených zemí zavedena síť vlaků Trans Europe Express, zkratkou TEE, v jejímž rámci byly sjednoceny technické a komerční požadavky na ty nejlepší vlaky denního provozu, které spojovaly významná evropská města. Tyto vlaky byly původně určeny zvláště pro majetné obchodní cestující, kteří používali zvláště 1. třídu.
V roce 1986 se celkem 13 železničních správ (správy zemí EHS, Švýcarska a Rakouska) rozhodlo od grafikonu1987/1988 nahradit síť TEE vlaky nové kategorie EuroCity, do níž zpočátku spadaly vlaky denní i noční. Až v roce 1993 byly tyto dva provozy odděleny a noční dostaly název EuroNight. Síť EuroCity byla proti síti TEE více zaměřena i na méně movitou klientelu, turisty a mládež.
Když bylo jasné, že východní Evropa už nebude dále pod vlivem Sovětského svazu, začalo se uvažovat, že by tyto vlaky měly být rozšířeny i za hranice bývalé železné opony. Počátkem 90. let 20. století tedy vlaky kategorie EC poprvé pronikly i do východní Evropy. Stalo se tak na trase Vídeň – Budapešť, kudy projel vlak EC Lehár. Postupem času se vlaky kategorie EC rozšířily i do zemí bývalého východního bloku, ale na druhou stranu některé země západní Evropy tyto vlaky opustily. Například ve Španělsku vlaky EC už nejezdí a i ve Francii je v některých směrech nahradily vysokorychlostní spoje TGV.
Vstup východoevropských železničních správ, včetně té české, do projektu EuroCity však neznamenal jen pozitivní krok v rozšíření destinací na mnoho měst východní Evropy. Vzhledem k tomu, že východoevreopské správy neměly vozy, které by vyhovovaly kritériím vozů vhodných pro provoz v síti EC, byla tato kritéria nezřídka porušována. To vedlo k tomu, že například Rakouské státní dráhy (ÖBB) zavedly nový produkt ÖBB EC (ačkoliv ze strany ÖBB dochází taky k porušování kritérií – viz níže), Železničná spoločnosť Slovensko (ZSSK) vede vybrané vlaky EuroCity z ČR po svých tratích jako expresy (Ex). Také to mělo za následek, že vstup jakýchkoliv dalších správ do sítě vlaků EuroNight je už kontrolován o poznání důsledněji a musí být splněna všechna kritéria, která jsou třeba.
Kritéria
musí se jednat o vlak mezinárodní. Rakouské železnice (ÖBB) označují jako vlaky Eurocity také vnitrostátní vlaky. Pod označením ÖBB-EC tak jezdí vnitrostátně na území Rakouska
vlak je řazen z vozů 1. a 2. třídy,
ve vlaku musí být řazen jídelní vůz, do 500 km postačí bistrovůz
vlak je skupinově řazen, tedy je řazen vůz nebo vozy 1. třídy, následně restaurační vůz a potom vozy 2. třídy
vozy jsou různých typů, což znamená, že ve vlaku jsou řazeny jak vozy oddílové (tzv. kupé vozy), tak vozy velkoprostorové, ať už s leteckým uspořádáním nebo standardním uspořádáním sedadel proti sobě
všechny vozy jsou klimatizované, což je podmínka, která není striktně dodržována především u východoevropských železnic, v Česku, na Slovensku a v západní Evropě bývá tato podmínka porušována již jen zřídka
zastavuje pouze ve významných městech, což je další z kritérií, které je někdy porušováno
nezastavuje na více než pět minut, ve výjimečných případech do 15 minut
průměrná rychlost je vyšší než 90 km/h, a to včetně zastávek. Toto se netýká spojů jedoucích horským terénem
vlak jede přes den – začátek jízd po 6:00, příjezd do cíle před půlnocí, což je podmínka, která je dnes také někdy porušována (vlaky odjíždějí ještě před 6. ranní a dojíždí až po půlnoci)
Dalšími kritérii, která však nejsou specifikována, ale v současné době se dodržují u mnoha spojů, jsou:
informační letáky, které informují cestujícího o jízdě vlaku, jsou k dispozici každému cestujícímu. V letáku jsou uvedeny veškeré zastávky vlaku a přípoje v těchto zastávkách
přípojky PC: cestující může připojit svůj notebook k elektrické síti a pracovat během cesty. Elektrické zásuvky se stávají již běžným standardem, většina vozů ČD pro spoje EC již toto kritérium splňuje, ještě lepší situace je u západních železničních správ, ale například maďarské vozy přípojkami 230 V nedisponují
vakuové WC, neboli uzavřený systém WC, což znamená, že odpad z toalety je podtlakovým, přetlakovým nebo rovnotlakým systémem odveden do nádrže pod vlakem a v konečné stanici je z nádrže odpad vyčerpán; většinou dodržováno
přeprava jízdních kol – u některých vlaků kategorie EuroCity jsou řazeny vozy, v nichž je umožněna přeprava jízdních kol. Většinou se to týká hlavně vlaků, které jedou z/do Německa a na nichž jsou provozovány vozy DB. U takových spojů je však povinností cestujících si pro kolo rezervovat místo, od jízdního řádu 2012 poskytují tuto službu také České dráhy
přeprava invalidů na vozíku je většinou standardní záležitostí a bývá umožněna jak v 1., tak ve 2. vozové třídě
místa pro rodiče s dětmi jsou většinou také běžnou záležitostí v mnoha spojích kategorie EC.
Historie EC v Česku
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
První pár spojů EuroCity jezdil na českém území podle jízdního řádu1991/1992. Od té doby se jejich počet postupně zvyšoval až na 28 párů podle jízdního řádu 2008/2009. V roce 2020 jich zde jezdí 21 párů.
V roce 2013 jich jezdilo 21 párů, a to na třech trasách:
(…Bratislava/Wien –) Břeclav – Brno – Pardubice – Praha – Ústí nad Labem – Děčín – Dresden – Berlin… (4 páry v celém úseku: Hungaria, Vindobona, Jan Jesenius, Slovenská strela, 1 pár mezi Brnem a Německem: jednosměrné vlaky Johannes Brahms a Carl Maria von Weber, 1 pár mezi Brnem a Slovenskem: Petrov, 9 párů ve směru mezi Slovenskem či Rakouskem a Prahou: Gustav Mahler, Smetana, Franz Schubert, Antonín Dvořák, Johann Gregor Mendel, Gustav Klimt, Avala, Jaroslav Hašek, Slovan, 1 pár mezi Prahou a Německem: Alois Negrelli)
Warszawa – Katowice – Bohumín – Ostrava – Olomouc – Pardubice – Praha (1 pár spojů: Praha)
Přehled provozovaných vlaků kategorie EuroCity
Tato část článku potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Basel SBB – Olten – Zofingen – Sursee – Luzern (K) – Arth-Goldau – Bellinzona – Lugano – Chiasso – Como S. Giovanni – Milano Centrale – Brescia – Desenzano del Garda – Peschiera del Garda – Verona Porta Nuova – S. Bonifacio – Vicenza – Padova – Venezia Mestre – Venezia S. Lucia
Venezia Santa Lucia – Venezia Mestre – Treviso Centrale – Conegliano – Pordenone – Udine – Tarvisio Boscoverde – Villach Hbf – Velden am Wörthersee – Pörtschach am Wörthersee – Klagenfurt Hbf – St. Veit a. d. Glan – Treibach-Althofen – Friesach – Unzmarkt – Judenburg – Zeltweg – Knittelfeld – Leoben Hbf – Bruck a. d. Mur – Mürzzuschlag – Wiener Neustadt Hbf – Wien Meidling – Wien Hauptbahnhof
Zagreb Glavni Kolod. – Savski Marof – Dobova – Sevnica – Celje – Pragersko – Maribor – Spielfeld-Straß – Leibnitz – Graz Hbf – Bruck a. d. Mur – Mürzzuschlag – Wiener Neustadt Hbf – Wien Meidling – Wien Hauptbahnhof