Explorer 1
Explorer 1 (oficiálně Satellite 1958 Alpha) byla první družice vypuštěná Spojenými státy americkými. Start se odehrál 31. ledna 1958[1] (1. února ve 3:48 UTC) na Mysu Canaveral na Floridě. Nosnou raketou byla Juno 1, která byla vyvinutá ze suborbitální rakety Jupiter-C. HistorieRaketu Jupiter-C pro družici vyvinul tým Wernhera von Brauna již pro připravený program Orbiter. Jenže poté, když Sověti vypustili svůj Sputnik 1 a kosmický program amerického námořnictva Vanguard se kvůli poruchám raket opozdil[2], byl von Braun požádán o vypuštění rakety s družicí. Pro vypuštění byly schváleny úpravy rakety Jupiter-C, přejmenované na civilní název Juno 1. Družice byla pevně připojena k motoru čtvrtého stupně rakety. Na start uvolnil Pentagon 3,5 milionu dolarů. Sestrojením družice byl pověřen ústav v Pasadeně, který požádal o spolupráci Jamese A. Van Allena na universitě v Utahu.  Technické údajeSoučástí zhruba 2 metry dlouhé družice byl Geigerův-Müllerův počítač pro měření kosmického záření, teploměr, zařízení (miniaturní mikrofony sestrojené studenty univerzity) pro detekci mikrometeoritů. Válec družice o průměru 15 cm byl opatřen kuželovitou ocelovou špicí. Průběh letu Jméno Explorer 1 první americká sonda získala až po dosažení oběžné dráhy. Teprve po dosažení prvního obletu planety oznámila pozemní stanice v Pasadeně úspěšný start.[3] Zemi satelit obíhal po eliptické dráze ve výšce 358 až 2550 km, tedy výš, než byl plán, což způsobil vyšší výkon rakety. Celkem provedl cca 56 000 obletů. V květnu 1958 však baterie přestaly dodávat energii a Explorer 1 přestal vysílat z obou instalovaných vysílačů. Mise byla úspěšná, sonda jako první zaznamenala existenci radiačních pásů Země, tzv. Van Allenových pásů. Explorer 1 zanikl v zemské atmosféře 31. března 1970. Objevení těchto pásů je považováno za jeden z největších přínosů Mezinárodního geofyzikálního roku.[4] OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Portal di Ensiklopedia Dunia
