Nachází se zde velitelství a hlavní základna polského válečného námořnictva. V gdyňském přístavu se nachází muzejní loď torpédoborec Błyskawica, jediná dochovaná polská válečná loď postavená před druhou světovou válkou. Sídlí zde také Námořní univerzita (Szkoła Morska).
Na počátku 20. století byla Gdyně malou rybářskou vesnicí severozápadně od Gdaňsku se sotva tisícovkou obyvatel. Po první světové válce se blízký Gdaňsk stal svobodným městem a Polsko získalo právo využívat místní obchodní přístav. Gdyně byla k Polsku připojena v roce 1920. V době zatímco probíhala polsko-sovětská válka došlo ve Gdaňsku ke stávce německých dělníků, kteří odmítli vykládat válečný materiál určený pro Polsko. To zvýšilo snahu Polska zajistit si přístav zcela pod svou kontrolou, kde bude moc dopravovat i vojenský materiál. Versailleská smlouva zaručila Polsku na poloostrově Westerplatte malou základnu pro dopravu vojenského materiálu. Polsko ovšem nemohlo gdaňský přístav využít pro válečné námořnictvo a nechtělo se spoléhat pouze na malé Westerplatte. Proto bylo v roce 1921 rozhodnuto o vybudování nového přístavu v Gdyni.[pozn. 1] V druhé polovině roku 1923 bylo zprovozněno první molo a následujícího roku přístavem prošlo přes 2000 tun zboží. Finance na vybudování přístavu a města poskytla polská vláda, část byla financována z francouzské půjčky. Rozvoj budování přístavu byl následován rozvojem samotného města, zejména po roce 1928. Městská práva byla Gdyni udělena v roce 1926. V té době ve městě žilo okolo 12 tisíc obyvatel. Přístav byl dokončen v roce 1934.[3]
Před druhou světovou válkou měla Gdyně téměř 130 tisíc obyvatel a byla největším a nejmodernějším přístavem v Baltském moři.[2]
.jpg)
