Jan Hanuš Máchal
Jan Hanuš Máchal (25. října 1855, Nové Dvory[1] – 3. listopadu 1939, Praha) byl český slavista, literární historik, filolog a mytolog. ŽivotByl absolventem gymnázia v Táboře (za působení ředitele Václava Křížka, který ho vyučoval slovanské jazyky), univerzity ve Vídni a v Praze; od roku 1882 působil jako suplent a od 1884 učitel gymnázia v Německém Brodě. Doktorát filozofie získal v roce 1887; od roku 1888 byl učitelem gymnázia v Žitné ulici v Praze. Byl dopisujícím členem České akademie (1891) a soukromým docentem slovanské literatury na filozofické fakultě c. k. univerzity v Praze (1894). V roce 1901 se stal profesorem srovnávacích dějin slovanských literatur na Univerzitě Karlově v Praze a byl mimořádným členem České akademie a Královské české společnosti nauk. Zajímal se o slovanské písně a jihočeský folklór, studoval vztahy literatury a folklóru, dějiny českého dramatu a kriticky zhodnotil prameny ke studiu slovanské mytologie. Od roku 1878 byl také literárně činný, psal články do časopisů (Český Jih, Tábor, Otavané, Ohlas od Nežárky, Květy aj.), překládal z ruštiny, lužičtiny a srbštiny. Jako spisovatel došel od romantismu ke kritickému realismu. Jeho srovnávací monografie jdou do hloubky a sledují podrobně původ a odvislost myšlenky i formy našich literárních památek. Byl i autorem mnoha odborných statí a článků v časopisech a odborných sbornících. Zemřel roku 1939 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Z díla
Dostupné online
OdkazyReferenceLiteratura
Externí odkazy
|
Portal di Ensiklopedia Dunia