Jaroslav Drobný (tenista)
Jaroslav Drobný (12. října 1921 Praha – 13. září 2001 Londýn) byl amatérský tenista a hokejista československého původu. Lední hokejJako hokejista působil mezi lety 1936 a 1949 v klubu I. ČLTK Praha. Hrál také za československou reprezentaci, zúčastnil se Mistrovství světa 1939. Na MS 1947 konaném v Praze pomohl týmu získat první zlatou hokejovou medaili. Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948, kde Čechoslováci vybojovali stříbro. V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Tenis Československo reprezentoval v Davis Cupu, kde dosáhl 11 vítězství ve čtyřhře spolu s Vladimírem Černíkem. V roce 1954 vyhrál Wimbledon, v letech 1951 a 1952 také French Open. Od roku 1949 do roku 1959 byl egyptským občanem, v roce 1959 získal britské státní občanství[2] a ve Spojeném království, kde byl ženatý, v roce 2001 zemřel. Ve Wimbledonu hrál pod čtyřmi různými národními identitami. V roce 1938, tedy ve věku 16 let, hrál poprvé za rodné Československo. O rok později, po německé invazi a okupaci Československa, oficiálně reprezentoval Protektorát Čechy a Morava. Po druhé světové válce hrál ve Wimbledonu opět jako československý občan. Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval 11. července 1949, když s Černíkem neuposlechli příkaz okamžitého návratu z rozehraného turnaje v Gstaadu. Neúspěšně se pokoušel po propadnutí víz, a bez pasu, získat občanství Švýcarska, Spojených států a Austrálie. Až egyptský král Farúk I. jej pozval na turnaj do Alexandrie, který vyhrál. Drobný začal trénovat královu dceru a obdržel egyptské státní občanství. V letech 1950–1959 tak reprezentoval Egypt, pro nějž získal wimbledonskou trofej v roce 1954.[3] Jako jediný egyptský občan vyhrál tenisový grandslam. Při své poslední účasti ve Wimbledonu roku 1960, ve věku 38 let, již hrál za Spojené království. V roce 1983 vstoupil do Mezinárodní tenisové síně slávy.[1] Dne 14. června 2012 mu byla na pražské Štvanici za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause slavnostně odhalena pamětní deska.[4] Podle tenisové databáze Tennis Base vyhrál, po rekordních 200 trofejích Roda Lavera, druhý nejvyšší počet 147 singlových titulů v historii mužského tenisu[5] a s 203 finále mu patří čtvrtá příčka za Laverem, Rosewallem a Ritchiem.[6] Mezinárodní tenisová síň slávy mu připsala 133 titulů z dvouhry.[1] Finále na Grand SlamuMužská dvouhra: 8 (3–5)
Mužská čtyřhra: 4 (1–3)
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
Portal di Ensiklopedia Dunia
