McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle.[3] Letoun F-15E byl navržen v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj. F-15E amerického letectva (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými konformními nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.
F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, letecké hlídkování a přímou leteckou podporu koaličním jednotkám. Také byly vyvezeny do několika zemí.
Projekt Strike Eagle byl zahájen společností McDonnell Douglas v 80. letech 20. století, s cílem vyvinout letoun schopný útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí, při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Typ měl ve výzbroji nahradit útočné letouny General Dynamics F-111 Aardvark, stíhací bombardéryMcDonnell F-4 Phantom II a doplnit McDonnell Douglas F-15 Eagle, které byly původně zamýšleny výhradně jako stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády. První demonstrátor koncepce byl upraven z druhého exempláře F-15B (sér. číslo 71-291) v srpnu 1981.[1] Změny zahrnovaly především zvýšení rozlišovací schopnosti palubního radaru AN/APG-70 v režimu sledování země, a možnost nesení podvěsných kontejnerů se senzory FLIR a kontejnerů systému LANTIRN. Zadní kokpit, určený jako stanoviště operátora protizemní výzbroje, si zachoval plně funkční řídící prvky, a byl doplněn o nové multifunkční displeje a zaměřovací prvky kontroly řízené protizemní výzbroje. Došlo také k instalaci systému pro automatické kopírování terénu od společnosti Lear Siegler Aeronautics, modifikaci systému inerciální navigace Honeywell a systému REB AN/ALQ-135B. Během vývoje došlo také k zesílení konstrukce podvozku, s koly o větším průměru. Překonstruována byla i zadní část trupu, umožňující alternativní instalaci motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo General Electric F110-GE-100[p 2] či jejich plánovaných výkonnějších variant. Vzletová hmotnost stoupla o 7 000 liber (3 175 kg) oproti provedením F-15C/D. Změny se dotkly cca 60 % draku, a instalace nové avioniky do něj si vyžádala redukci množství neseného paliva[p 3] a munice pro palubní kanón M61 Vulcan.
Projekt byl USAF od roku 1983 v rámci programu Enhanced Tactical Fighter porovnáván s prototypem General Dynamics F-16XL, odvozeným z F-16 Fighting Falcon, nad kterým v soutěži o udělení zakázky oficiálně zvítězil 24. února 1984.[4]
První předsériový stroj (č. 86-0183) vzlétl 11. prosince 1986.[1]
Služba
Válka v Zálivu
Zaparkované F-15E během operace Pouštní štít.
Hned po spuštění operace Pouštní bouře byly americké letouny F-15E přesunuty z Ománu na saúdskoarabskou základnu Prince Sultan. A právě odtud 17. ledna 1991 zaútočily na několik odpalovacích zařízení balistických raket Scud, které se nacházely v západním Iráku. Během jedné noci vzlétlo celkem 24 stíhacích letounů Strike Eagle a zaútočily na Scudy na pěti různých místech.
Téměř všechny stroje byly vyzbrojené dvěma raketami vzduch-vzduch AIM-9M a 12 kazetovými pumami Mk20 Rockeye. Výjimkou bylo několik letadel, které zaútočily na Scudy na letišti H2 a nesly po 12 pumách Mk82. Obvykle byly F-15E v Iráku vyzbrojeny až čtyřmi střelami AIM-9, ale během této mise by v dané konfiguraci překročily maximální limit vzletové hmotnosti. Při hmotnosti 36 700 kg byli piloti limitováni manévry s maximálním přetížením 3 g. Toto omezení platilo dokud nesnížili hmotnost stroje buď odhozením pum nebo spálením určitého množství paliva.
Bombardování statických odpalovacích zařízení bylo pro piloty F-15E poměrně jednoduché. Palubní radiolokátor stíhaček AN/APG-70 dokázal vytvořit tak podrobné mapy cílových lokalit, že na nich bylo vidět i tenké linie pletivového oplocení.
Většina posádek se dostala do cílových oblastí nízkým letem rychlostí 1000 km/h. První stroje shodily své pumy na cíle o 03:05 místního času z výšky asi 91 m.[5] Následující den se konal útok na ropnou stanici blízko Basry, která byla silně chráněna systémy protivzdušné obrany S-125, 2K12 Kub, 9K33 Osa a Roland. Během tohoto náletu přišlo americké letectvo o jednu stíhací F-15E, která se zřítila zřejmě v důsledku palby irácké PVO.[6]
Dne 14. února 1991 se podařil neobvyklý kousek letounu F-15E (sériové číslo 89-0487), jehož posádku tvořili kapitáni Tim Bennett (pilot) a Dan Bakke. Při hledání odpalovacích zařízení balistických raket Scud, byly požádáni letounem AEW&C o pomoc americké speciální jednotce, ohrožené iráckými bitevními vrtulníky Mil Mi-24. S použitím 907kilogramové laserem naváděné pumy GBU-10 Paveway II sestřelili vedoucí vrtulník a ostatní se daly na útěk.[7]
Modernizace a testování
V květnu 2025 bylo zveřejněno, že americké letectvo testuje letouny F-15E Strike Eagle s novou konfigurací výzbroje zaměřenou na boj proti bezpilotním letounům (UAS) a podzvukovým řízeným střelám. Letoun byl při zkušebním letu vyfotografován s až šesti sedmirannými podvěsnými raketomety, nesoucími laserem naváděné rakety APKWS II (Advanced Precision Kill Weapon System), což umožňuje celkovou kapacitu až 42 střel tohoto typu. V kombinaci s osmi střelami vzduch–vzduch představuje tato konfigurace výrazné rozšíření tzv. „magazine depth“, tedy zásobníkové kapacity letounu při jedné bojové misi.[8]
Podle oficiálních informací od 96. testovacího křídla na základně Eglin Air Force Base, kde testy probíhaly, se jedná o součást širšího úsilí zvýšit efektivitu protivzdušné obrany proti levným a početným vzdušným hrozbám.[9] Systém APKWS II byl navržen jako levnější alternativa k tradičním střelám, přičemž jedna jednotka včetně naváděcí sekce, motoru a hlavice vychází na přibližně 22 000 dolarů.[10] Pro srovnání, moderní střely AIM-120 mohou stát více než 1 milion dolarů.[11]
Laserem naváděné rakety APKWS II již byly dříve nasazeny v roli vzduch–vzduch na strojích F-16 během misí nad Rudým mořem a v oblasti Blízkého východu. Tyto mise prokázaly schopnost systému efektivně likvidovat drony a pomalejší vzdušné cíle s velmi výhodným poměrem cena/výkon.[12]
F-15E se díky své konstrukci ukazuje jako ideální platforma pro tento typ výzbroje. Letoun je schopen nést kombinaci levných laserem naváděných raket spolu s klasickými střelami a poskytovat tak dlouhodobé pokrytí oblasti proti velkému množství vzdušných hrozeb. Tato konfigurace umožňuje až 50 zásahových příležitostí během jediné mise, pokud je vybaven šesti sedmirannými podvěsnými bloky APKWS II a osmi raketami AIM-9/AIM-120.[13]
Nová výzbroj zvyšuje efektivitu při ochraně strategických cílů, a zároveň umožňuje ekonomičtější obranu proti četným dronovým útokům. Tato kombinace může významně prodloužit operační životnost typu F-15E a zároveň přispět k rozšíření potenciálu jeho nástupce – F-15EX Eagle II.[14]
V červenci 2018 bylo oznámeno, že americké letectvo a Boeing diskutují o navrhované F-15X - jednomístné variantě letounu F-15E založené na verzi F-15QA, která u amerického letectva nahradí F-15C/D. Mezi vylepšení patří závěsník na zbraně AMBER, který dokáže nést až 22 raket vzduch-vzduch, infračervené vyhledávání a sledování, pokročilé vybavení pro avioniku a elektroniku, radar AESA a revidovaný drak s životností až 20 000 hodin.[16][17] V prosinci 2018 bylo oznámeno, že americké ministerstvo obrany plánuje ve svém rozpočtu na rok 2020 zažádat o 1,2 miliardy dolarů za 12 kusů F-15X.[18] V rozpočtu zveřejněném 12. března 2019 ministerstvo obrany požádalo o 1,1 miliardy dolarů k nákupu osmi letounů F-15EX z celkového plánovaného nákupu 144 kusů F-15EX.[19][20] 28. ledna 2020 zahájilo letectvo proces nákupu prvních dvou strojů F-15EX s tím, že zbývajících šest bude objednáno později.[21][22]
Indonéské letectvo - Spojené státy v únoru 2022 schválily možný prodej až 36 stíhaček F-15ID (exportní verze F-15EX) do Indonésie, přičemž na přání tamější vlády by obchod mohl být ujednán v rámci programu FMS (Foreign Military Sales).[25][26] V srpnu 2023 Indonésie závazně objednala 24 letounů F-15EX s příslušenstvím[27]
Specifikace (F-15E)
Zdroj: USAF fact sheet,[28] Davies[29] & Boeing [30]
Ostatní:až 3× přídavné nádrže o kapacitě 2 300 l. 1x přídavná nádrž o objemu 1 800 l pro režim supercruise.
Odkazy
Poznámky
↑Počet pro F-15E= 237 F-15I= 25, F-15S= 72, F-15K= 61, F-15QA= 36, F-15SG= 24 a F-15SA= 84; Celkem= 540.
↑Většina vyrobených F-15E, včetně všech užívaných USAF, je vybavena motory P&W F100-PW-220 či novějšími F100-PW-229, ale část letounů exportovaných do Saúdské Arábie a Jižní Koreje je vybavena motory GE F-110-GE-129, které pohání i singapurské stroje.
↑ abcJENKINS, Dennis R. McDonnell Douglas F-15A/B/C/D/E Eagle/Strike Eagle. Arlington, Texas: Aerofax, 1990. Kapitola Eagle/Strike Eagle Story, s. 9–10. (anglicky)
↑Boeing: F-15E Strike Eagle [online]. The Boeing Company [cit. 2015-01-18]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SWOPES, Bryan. 14 February 1991 [online]. This Day in Aviation, 2025-02-14 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
↑TREVITHICK, Joseph. F-15E Spotted Packing Big Laser-Guided Rocket Arsenal Ideal For Drone Hunting. The War Zone [online]. 2025-05-23 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑SAKURAI, Rin. New Photos of F-15Es Testing Laser-Guided APKWS Rockets at Eglin AFB [online]. 2025-05-24 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑BRAHY, Jérôme. US Air Force tests F-15E Strike Eagle fighter armed with APKWS II rockets to increase interception capacity by seven times. armyrecognition.com [online]. [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ADMIN. U.S. to Sell 1,200 AIM-120 (D-3/C-8) AMRAAM Missiles to Japan in $3.64 Billion Deal [online]. 2025-01-04 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑SERVICE, The Asia Live News. U.S. Air Force Tests F-15E Strike Eagle with 42 Laser-Guided Rockets, Marking Shift in Drone Defense Strategy [online]. 2025-05-24 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑KRÁL, Jakub. Americké F-15E se mění v lovce dronů. Letoun unese až 50 střel v jedné misi. Tvůj Vesmír [online]. 2025-05-25 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online.
↑SERVICE, The Asia Live News. U.S. Air Force Tests F-15E Strike Eagle with 42 Laser-Guided Rockets, Marking Shift in Drone Defense Strategy [online]. 2025-05-24 [cit. 2025-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑Boeing Wants build a new F-15X fighter to the US Air Force [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tyler Rogoway. Exclusive: Unmasking The F-15X, Boeing's F-15C/D Eagle Replacement Fighter [online]. The Drive, 25 July 2018 [cit. 2018-07-29]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Pentagon to Request $1.2 Billion for New Boeing F-15 Fighters. about.bgov.com. Bloomberg Government, 21 December 2018. Dostupné online [cit. 24 December 2018].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Pentagon budget 2020: DoD eyes buying 144 total F-15EXs over time [online]. Janes 360, 12 March 2019 [cit. 2019-03-13]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑US lawmakers approve eight F-15EX aircraft for US Air Force in FY 2020 [online]. Jane's, 2019-12-19 [cit. 2019-12-19]. Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
