Modem Modem je zařízení pro převod mezi analogovým a digitálním signálem. Modem je zkratkové slovo z výrazu „modulátor demodulátor“. Modemy se používají především pro přenos digitálních dat pomocí analogové přenosové trasy. Přenosová trasa může být telefonní linka, koaxiální kabel, radiový přenos apod. Typy modemů
Pro řízení většiny standardních modemů se používá sada příkazů AT (tzv. Hayes kompatibilní). Pro speciální modemy může existovat vlastní komunikační protokol. Poté se ještě modemy dělí na interní a externí. Interní se dělí ještě na hardwarové a softwarové. Soft-modemy využívají procesoru počítače a ten pak musí provádět např. kompresi dat, zatímco hardwarové modemy mají procesor svůj a nezatěžují procesor PC. Klasické modemy HW si také řídí tok dat na rozhraní RS232. Telefonní modemZvuk, který vydává telefonní modem při navazování vytáčeného připojení (dial-up).
Problémy s přehráváním? Nápověda.
Telefonní modem pro komutované (nesprávně vytáčené) připojení (dial-up) převádí digitální signál do pásma pro běžný hovor (standardní telefonní pásmo je od 0,3 až do 3,4 kHz). Pro přenos pak slouží běžná telefonní přípojka. Používají se různé typy modulace, především je to dnes několikastavová kvadraturní amplitudová modulace – vlastně kombinace amplitudové a fázové modulace (například šestnáctistavová, tedy 16-QAM). Moderní modemy používají protokoly na samočinnou opravu a detekci chyb (viz ECC), automatické sledování kvality přenosu apod. Současné telefonní modemy dosahují na telefonních linkách maximální rychlosti do 56 kbit/s (je to zároveň přibližně fyzikální maximum na analogové telefonní lince, dané paradoxně její následnou digitalizací v ústřednách a na dálkových trasách). Je to dnes již takřka nepoužívaný způsob připojení domácího počítače do Internetu (dial-up). Prakticky se s tímto způsobem přenosu setkáváme jen u telefaxů. FaxmodemVětšina telefonních modemů, ISDN modemů a GSM/GPRS/UMTS modemů podporuje přenos faxů skupiny 3. Modem pro pronajaté propojeníTyto modemy jsou zpravidla plně kompatibilní s telefonními modemy, navíc poskytují možnost propojení pomocí nevytáčeného propojení pronajatou analogovou linkou, (není nutné napájení ústřednou a modemy se kontrolují na základě trvale vysílaného klidového kmitočtu). Tuto funkci umí i některé běžné modemy a zjistíme to použitím AT příkazu AT&L1, nebo AT&L2 v terminálovém režimu počítače. Pokud je odezva ERROR, znamená to, že to modem neumí. Nastavení AT&L0 je pro linku s ústřednou. Pro propojení se používá dvouvodičová linka (dvou-drát) jako u klasického telefonního spojení nebo čtyřvodičová linka, pro každý směr přenosu je jeden pár vodičů. Lze tak sledovat kvalitu přenosu a nastavovat parametry přenosu pro každý směr. Čtyřvodičová linka, mimo jiné, umožňuje propojení přes vhodnou plně duplexní radiostanici a vytvořit tak radio modem. DSL modem Podrobnější informace naleznete v článku DSL modem.
DSL modem (anglicky Digital Subscriber Line Transceiver) neboli modem pro digitálně podepsanou linku je zařízení používané k připojení počítače k DSL lince. Umožňuje-li modem připojení více počítačů, označujeme ho jako DSL router. HistoriePrvní telefonní modemy vznikly v 50. letech 20. století v rámci amerického vojenského projektu SAGE. Původní modemy pracovaly s maximální rychlostí 300 bit/s, později byla maximální rychlost postupně zvyšována na 1200 bit/s, 2400 bit/s a 9600 bit/s. Pravděpodobně nejstarší funkční modem, pomocí kterého se lze ještě stále připojit k internetu, je exemplář v dřevěné krabici od Livermore Data Systems, pocházející cca z roku 1964.[1] Dnešní telefonní modemy pracují nejčastěji podle standardu ITU-T V.90, který definuje maximální rychlost 56 kbit/s pro download a 33,6 kbit/s pro upload. Už méně se ví, že na rychlosti 300bit/s i tyto modemy začínají navazovat spojení. Je to proto, že se i na velmi nekvalitní lince dohodnou na základních informacích, jako je rozeznání se jako modemy. Pak teprve přechází do rutin na vyšších rychlostech. Seznam rychlostí modemů pro komutované linkyNásledující tabulka obsahuje maximální přenosové rychlosti modemů; skutečné rychlosti mohou být v závislosti na podmínkách nižší (např. podle úrovně šumu)[2]. Rozsáhlejší seznam přenosových rychlostí je uveden v článku Seznam rychlostí zařízení. Modulační rychlost se udává v Baudech, což je počet symbolů za sekundu; každý symbol může kódovat jeden nebo více datových bitů.
OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy |
Portal di Ensiklopedia Dunia
