Modrá břidlice
Modrá břidlice nebo glaukofanit nebo glaukofanová břidlice je přeměněná hornina typická pro vysokotlakou a nízkoteplotní metamorfózu, která představuje facii modrých břidlic. Termín glaukofanit zavedl roce 1888 chorvatský geolog Mihal Kispatič.[1] Termín modrá břidlice zavedl v roce 1962 americký geolog United States Geological Survey Edgar Bailey. Vznik Modré břidlice jsou příznačné pro subdukční metamorfózu, která je spojena se zánikem oceánské zemské kůry. Horniny jsou při těchto procesech vystaveny relativně nízkým teplotám v rozmezí 200–500 °C, ale střednímu až vyššímu tlaku 6–18 kbar.[2] Tyto podmínky odpovídají hloubkám kolem 15–18 km. Jejich protolitem jsou nejčastěji mafické horniny, řidčeji i pelitické nebo křemenno-živcové horniny. Případným pokračováním subdukce a zvýšením teploty nad 500 °C dochází ke vzniku eklogitů. Častým jevem provázejícím modré břidlice je dekomprese a nárůst teploty, což má za následek retrográdní metamorfózu do facie zelených břidlic. V nově vzniklých zelených břidlicích mohou pak být nalezeny relikty lawsonitu a glaukofánu, nebo pseudomorfózy klinozoisitu s albitem a paragonitem po lawsonitu.[2] Minerální složení a vlastnostiNejvýznamnějším horninotvorných minerálem modrých břidlic je glaukofán, sodný amfibol s často přimíseným crossitem nebo riebeckitem. Běžnou příměsí jsou epidot, rutil, křemen a jiné.[1] Pro modré břidlice je velmi typická asociace glaukofanitu s paragonitem, která vzniká reakcí:[2] VýskytV Českém masívu jsou modré břidlice přítomny v oblasti Krkonoš, typickou lokalitou je výskyt u Železného Brodu.[1] Na Slovensku jsou modré břidlice poměrně vzácné. Lze je najít v příkrovu Bôrky blízko Štítnika a Hnúště[3], Hačavy, Bôrky, Lúčky a na vrchu Radzim.[4] VyužitíModré břidlice nemají žádné významné ekonomické využití.[3] OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Modrá bridlica na slovenské Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||
Portal di Ensiklopedia Dunia
