Obecní dům
Obecní dům (původním názvem Obecní dům Král. hl. města Prahy[1], nazývaný též např. Obecní dům u Prašné brány[2][pozn. 1] nebo Reprezentační dům hlavního města Prahy) čp. 1090 je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze. Stojí na náměstí Republiky (or. č. 5), v sousedství Prašné brány naproti domu U Hybernů. Slouží především reprezentačním účelům a kulturním akcím (koncerty, výstavy). HistorieMísto a původní budovy (14.–19. století) Podrobnější informace naleznete v článku Králův dvůr (Praha).
Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. jako své sídlo, a poté dvůr ještě sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad. Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Areál byl později využíván k různým účelům, když byl využíván jako seminář, byl v areálu také postaven kostel svatého Vojtěcha. V letech 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny.[3] Vznik a recepce (přelom 19. a 20. století)Obecní dům vznikal v době vrcholného národnostního česko-německého soupeření. Byl proto od počátku silně politickým projektem. Dům měl symbolizovat politickou a kulturní dominanci Čechů a Slovanství v hlavním městě – a to přímo Na Příkopech (Am Graben), kterým tradičně dominovaly domy a podniky českých Němců. Impulsem pro stavbu byly plány pražských Němců na výstavbu tzv. Německého kasina v Praze, které mělo sloužit jako německý spolkový dům.[4] Odpůrci projektu byli ze dvou skupin: první chtěli na místě novostavbu druhého českého divadla – druzí považovali náklady stavby za příliš vysoké. Z úsporných důvodů proto budova nemohla mít kamenný plášť. Přesto, že se jednalo o nacionalistickou stavbu, zvolili architekti styl stavby ve stylu mezinárodního barokně-renesančního eklekticismu, typickém na tehdy módních světových výstavách. Tato architektonická „nečeskost” a absence české neorenesance byla kritizována. Český styl tak budově daly až secesní dekorace.[5] S výkopy základů se počalo 21. srpna 1905, první části byly dány pro provozu v roce 1909[6] a celý dům byl slavnostně otevřen 16. prosince 1912.[1] Stavba se oproti původnímu předpokladu protáhla a rozpočet narostl na dvojnásobek.[7] V době svého otevření byl dům zvláště mladšími architekty (Novotný, Janák, Engel) kritizována jako zastaralá a nabubřelá. V časopise Styl byla dokonce pro kritiky domu zřízena stálá rubrika.[8] Reakce veřejnosti byly smíšené.[9] Pro srovnání, ve stejné době vznikal už výrazně modernější kubistický Dům U Černé Matky Boží. Obecní dům vstoupil do historie československé státnosti 28. října 1918, když zde byla vyhlášena samostatnost Československa. Poválečný vývoj a současnost (po roce 1945)V roce 1948 byl dům komunistickým režimem znárodněn.[10] Naopak v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997 s nákladem 2 mld. Kč.[11] Architektura Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 na základě vítězství v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara. InteriérJeho interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1200 posluchačů; pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, dále pak festivalu Pražské jaro, varhanní koncerty aj. Dalšími sály v prvním patře jsou Grégrův sál s výmalbou Františka Ženíška, Palackého sál s výzdobou Jana Preislera, Primátorský sál s výmalbou od Alfonse Muchy, Riegrův sál s výmalbou Maxe Švabinského a Sladkovského sál s krajinomalbou Josefa Ullmanna. Dalšími prostory jsou Dirigentský salonek, Cukrárna, Slovácký salonek, Salonek Boženy Němcové a Orientální salonek.[12] V druhém patře jsou výstavní sály, mj. Hollarův sál, Dirigentské apartmá, Český klub a další prostory.[12] V přízemí je mj. kavárna a Francouzská restaurace podle návrhu Osvalda Polívky. V suterénu pak Americký bar s obrazy Mikoláše Aleše, Plzeňská lidová restaurace a vinárna.[12] Poblíž hlavního vchodu je v provozu informační středisko. OkolíV okolí Obecního domu se nacházejí další významné objekty:
Galerie
OdkazyPoznámky
Reference
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Portal di Ensiklopedia Dunia
