Octavio Paz

Octavio Paz
Octavio Paz
Narození	31. března 1914; Ciudad de México
Úmrtí	19. dubna 1998 (ve věku 84 let); Ciudad de México
Povolání	básník, textař, diplomat, filozof, překladatel, esejista, spisovatel a politik
Stát	Mexiko
Alma mater	Kalifornská univerzita v Berkeley; Colegio Williams; Mexická národní autonomní univerzita
Žánr	poezie
Témata	poezie, esej, mexická literatura a mexická poezie
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1943); Premio Nacional de Ciencias y Artes (1945 a 1977); Premio Xavier Villaurrutia (1964 a 1956); Cena Jeruzaléma (1977); Cervantesova cena (1981); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Elena Garro (1937–1959); Marie José Tramini (1964–1998)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Octavio Paz (31. března 1914 Mixcoac, Mexiko – 20. dubna 1998 Ciudad de México, Mexiko) byl mexický básník a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1990.

Život

Octavio Paz pocházel z rodiny mexického revolucionáře Emiliana Zapaty, po jehož zavraždění roku 1919 odešel na nějaký čas s celou rodinou do exilu do Spojených států. Po návratu do Mexika studoval Octavio Paz práva a literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě. Básně začal psát pod vlivem chilského básníka Pabla Nerudy a přiklonil se k marxismu, který však později (během studené války) opustil. Na návštěvě v Evropě se seznámil s významnými literárními osobami (André Malraux, André Gide, Ilja Erenburg) a za pobytu v Madridu roku 1937 se angažoval na straně republikánů ve občanské válce. Po návratu do vlasti pracoval jako novinář, psal literární kritiky a v letech 1938–1941 řídil avantgardní časopis Taller (Dílna).

Po skončení druhé světové války působil v diplomatických službách ve Francii, Indii, Japonsku, Švýcarsku a v USA. V roce 1968 však na svou funkci na protest proti masakru studentů na Plaza Tlateloco v Ciudad de México během letní olympiády rezignoval. Poté přednášel hispanoamerickou literaturu na několika univerzitách ve Spojených státech a na Harvardově univerzitě získal roku 1980 čestný doktorát. V roce 1981 mu byla udělena významná Cervantesova cena a o rok později literární cena Neustadt.

Jeho umělecká tvorba, k jejímž stěžejním motivům patří násilí, lež, korupce a revoluce provázející dějiny Latinské Ameriky, byla ovlivněna marxismem, kubismem, surrealismem, existencialismem, buddhismem a hinduismem. Ve svých esejích, kterými silně ovlivňoval veřejné mínění, se zaobíral aztéckým uměním, tantrickým buddhismem, novoplatónskou filozofií, ale také antropologií, utopickým socialismem, politikou i sexualitou. Roku 1990 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu "... za vášnivou tvorbu širých horizontů s rysy senzuální inteligence a humanistické integrity" (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Na břehu světa, SNKLU, Praha 1966, výbor z poezie, uspořádal a přeložil Lumír Čivrný,
Pták vteřiny, Československý spisovatel, Praha 1991, výbor z pozdější poezie, uspořádal a přeložil Vladimír Mikeš,
Luk a lyra, Odeon, Praha 1992, výbor esejů, uspořádal a přeložil Vladimír Mikeš,
Sor Juana Inés de la Cruz aneb nástrahy víry, Dauphin 2015, 712 S., přeložila Anna Tkáčová.