Portál:Bělehrad

Bělehrad leží 116,75 m n. m. při soutoku Sávy s Dunajem na souřadnicích 44° 49' 14 s. z. š. a 20° 27' 44 v. z. d. Původní historické jádro města se nachází jižně od dnešní pevnosti Kalemegdan na pravém břehu řeky. Od 19. století bylo město rozšiřováno směrem na východ a jih. Po druhé světové válce bylo vystavěno na levém břehu řeky Sávy nové město v socialistickém stylu, známé jako Nový Bělehrad. S městem jsou spojeny menší komunity Zemun, Krnjača a Ovča, které pod něj administrativně. Samotný Bělehrad má rozlohu 360 km² , zatímco rozloha s metropolitní oblastí činí 3 223 km².

Severní část města v blízkosti řek Sáva a Dunaj tvoří jižní okraj Panonské nížiny. Na jihu se postupně krajina zvedá a objevují se i menší kopce (např. vrch Avala, Topčider, Banovo brdo aj.)

Město Bělehrad tvoří z formálního hlediska samostatný celek, který se dělí na několik opštin. Každá z těchto opštin se dělí na separátní sídla (srbsky naselja).

Město má svojí vlastní skupštinu, která sídlí v budově Starého paláce. Město zastupuje na venek primátor.

Znak opštiny	Název	Rozloha (km²)	Obyvatelstvo (1991)	Obyvatelstvo (2002)
	Barajevo	213	20 846	24 641
	Čukarica	156	150 257	168 508
	Grocka	289	65 735	75 466
	Lazarevac	384	57 848	58 511
	Mladenovac	339	54 517	52 490
	Novi Beograd	41	218 633	217 773
	Obrenovac	411	67 654	70 975
	Palilula	451	150 208	155 902
	Rakovica	31	96 300	99 000
	Savski Venac	14	45 961	42 505
	Sopot	271	19 977	20 390
	Stari Grad	7	68 552	55 543
	Surčin	285	Do roku 2004 byl součástí opštiny Zemun.	55 000 (est.)
	Voždovac	148	156 373	151 768
	Vračar	3	67 438	58 386
	Zemun	153.56	176 158	136 645
	Zvezdara	32	135 694	132 621
	CELKEM	3227	1 552 151	1 608 430

Bělehrad má jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel dominantní postavení v zemi. Je hospodářským, politickým i kulturním centrem státu.

Bělehrad je hospodářsky nejrozvinutější oblastí Srbska. Více než 30 % HDP země se vytváří právě v metropoli, kde je také soustředěno 30 % veškeré pracovní síly. Mezi významné podniky, které v hlavním městě sídlí, patří Národní banka Srbska, Air Serbia, Telekom Srbija, Telenor Srbija, Delta Holding a další.

Město je významné také z dopravního hlediska. Křižují se zde panevropské koridory, ústí sem mnohé železniční tratě, poloha na soutoku dvou řek je klíčová pro vnitrozemskou i mezinárodní lodní dopravu. V Surčinu se pak nachází mezinárodní letiště Nikoly Tesly. Metropole má rozsáhlý systém veřejné dopravy. Z města vedou dálnice do Záhřebu, Subotice, Noviho Sadu, Podgorice, Prištiny a do Skopje.

Na bělehradských předměstích jsou i četné, i když většinou nevelké strojírenské závody (především na výrobu obráběcích a zemědělských strojů), dále podniky textilní, kožedělné, dřevozpracující, chemické a potravinářské. V okolí města, nedaleko Smedereva a Pančeva se nachází rozlehlá průmyslová zóna. Do Bělehradu vedou i četné ropovody a plynovody, které se odtud rozbíhají do střední Evropy.

Pokud založíte nový článek týkající se Bělehradu, odstraňte jej z tohoto seznamu.

FEST, BITEF, BEMUS, Beogradski sindikat, Škabo, Marčelo, Srbské národní divadlo, Jugoslávské dramatické divadlo, Ateliér 212, Jugoslávské letecké muzeum, Etnografické muzeum, Muzeum Vuk a Dositej, Muzeum afrického umění, Královský palác, Bílý palác, Bělehradská aréna, Československý dům, Andre Stevanović

Podle sčítání lidu v roce 2011 žilo ve městě 1 166 763 obyvatel, v aglomeraci 1 659 440 obyvatel.

Největší podíl tvoří Srbové (1 505 448), Romové (27 325), Černohorci (9 902), Jugoslávci (8 061), Chorvaté (7 752) a Makedonci (6 970). Mnoho obyvatel sem přišlo z ekonomických důvodů z menších měst a venkova, stovky tisíc jich sem přišly jako uprchlíci z Chorvatska, Bosna a Hercegoviny následkem jugoslávských válek v 90. letech 20. století a po etnických čistkách a bombardování Kosova. V polovině 90. let se sem začali stěhovat i Číňané, kterých se tu dnes odhaduje mezi 10 000 – 20 000 lidí. Části v Novém Bělehradu, nazvané Block 70, se zde hovorově říká čínská čtvrť. PO studiích v 70. a 80. letech 20. století zde zůstalo žít i mnoho přistěhovalců z Blízkého východu, především Sýrie, Íránu, Jordánska a Iráku. V roce 2007 se v Novém Bělehradu usadilo několik kurdských rodin z Iráku.

1 429 170 obyvatel se hlásí k pravoslaví, dále 16 305 k Římskokatolické církvi, 3 796 k protestantismu a 3 996 je muslimů. Židovská komunita zde měla až 10 000 příslušníků, ovšem během 2. světové války a následné vlně emigrace jich je v současnosti asi 2 200.

Během staletí, kdy se metropole Srbska rozvíjela, byl Bělehrad místem neustálých změn. Město bylo mnohokrát obléháno, bombardováno, ničeno, ale také i rekonstruováno, rozšiřováno a obnovováno. Díky tomu se lze v srbské metropoli setkat se stavbami řady architektonických stylů; od turecké architektury až po brutalismus 20. století.

Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Jako město si postupně získával strategický význam ať už díky přítomnosti na hranici mezi velmocemi, nebo jako metropole srbského a později jugoslávského státu. Nejstarší osídlení v oblasti dnešního města se datuje do dob několika tisíc let př. n. l. Před příchodem Slovanů obývali oblast dnešního města Keltové a později se zde nacházelo římské město Singidunum.

 Srbsko · Balkán

Sesterské projekty
 Bělehrad na Commons ·  Bělehrad na Wikislovníku ·  Bělehrad na Wikizprávách