Portál:Historie
Vítejte upravit
Historie je nauka o lidské minulosti a to o všech jejích stránkách, zkoumá děje politické, hospodářské, náboženské i kulturní. Učenci a znalci zabývající se historií se nazývají historikové. Při analýze uplynulých událostí používají vyprávění, zjišťují posloupnost událostí a objektivně zkoumají jejich příčiny a důsledky. Jedním z prvních významných historiků byl Thúkydidés, který snahou o objektivitu a nalezení příčin položil základ moderní historiografii.
Historický přehled upravit
Pravěk – tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou písemné prameny, tj. období do vzniku písma. (doba kamenná, doba bronzová, doba železná)
Starověk – období vzniku a rozvoje prvních civilizací na Středním východě, v oblasti Středomoří a v jižní a východní Asii. (starověký Orient, starověký Egypt, antika, starověká Čína a Japonsko) Středověk – nejčastěji se udává od zániku západořímské říše (476) po objevení Ameriky (1492). Jsou však i jiné způsoby členění. (raný středověk, vrcholný středověk, pozdní středověk) Novověk – éra od objevení Ameriky či náboženské reformace v 16. století do konce 18. století a vypuknutí Velké francouzské revoluce. Někdy se jako konec novověku udává konec 19. století či první světová válka. (raný novověk, vrcholný novověk, do novověku samotného se někdy také počítají i moderní dějiny) Moderní dějiny – současná historie, její začátek může být kladen od konce 18., případně 19. století či od první světové války (Velká francouzská revoluce, napoleonské války, období restaurace, revoluce v roce 1848, sjednocení Itálie a Německa, koncert velmocí, první světová válka, meziválečné období, druhá světová válka, studená válka, současná doba) 
Dějiny kontinentů a zemí upravit
Vybraný článek upravit
Dějiny Pitcairnových ostrovů sahají až k prvnímu osídlení Polynésany v 11. století, kdy se trvale usadili na ostrovech Henderson a Pitcairn, kde vybudovali prosperující společnosti. Polynésané se na ostrovech udrželi přibližně čtyři staletí a poté z ne zcela známých příčin ostrovy opustili. Prvním Evropanem, který se objevil v oblasti Pitcairnových ostrovů, byl Pedro Fernandes de Queirós, který objevil a pojmenoval dva z ostrovů; není však zcela jisté, které ostrovy to konkrétně byly. Během 17. a 18. století byly postupně objeveny a pojmenovány všechny čtyři ostrovy: Oeno roku 1606 Pedrem Fernandesem de Queirós, Pitcairn v roce 1767 Philipem Carteretem (možná však již roku 1606 Pedrem Fernandesem de Queirós), Ducie roku 1791 Edwardem Edwardsem a Henderson v roce 1819 Jamesem Hendersonem (možná však již roku 1606 Pedrem Fernandesem de Queirós).
Poté, co Polynésané z Pitcairnových ostrovů zmizeli, zůstaly ostrovy neosídleny, a to až do roku 1790, kdy byl znovuobydlen Pitcairnův ostrov skupinou tvořenou britskými vzbouřenci z HMAV Bounty a skupinou Polynésanů. Trvalí kolonisté se usadili pouze na Pitcairnu, zbylé ostrovy zůstaly neobydlené. Přeživší Britové a jejich potomci na ostrově žili v zapomnění až do roku 1808, kdy ostrov objevili američtí velrybáři, roku 1814 osadníky objevili také Britové. Pitcairnská kolonie se rozrůstala a kvůli přelidnění se osadníci roku 1831 přestěhovali na Tahiti, odkud se však zakrátko vrátili; v roce 1856 osadníci odešli na ostrov Norfolk, kde však většina již trvale zůstala a na Pitcairn se po několika letech vrátil jen zlomek z nich. Od druhé poloviny 20. století z Pitcairnova ostrova odchází stále více obyvatel za prací a populace na ostrově klesá. 
Významné osobnosti upravit
Panovníci – Politici – Šlechtici – Vojáci – Umělci – Filozofové – Cestovatelé – Teologové – Vědci – Vynálezci
Vybraný obrázek upravit
 
Nejlepší historické články upravit
|
Portal di Ensiklopedia Dunia
