Nahoře kosmická loď Apollo (vlevo servisní/velitelský, vpravo hranatý lunární modul) ve srovnání s menší lodí Gemini a malou Mercury. V odlišném měřítku jsou zobrazeny jejich nosné rakety: zleva Saturn V, Titan 2 (pro Gemini) a Atlas D (pro Mercury)Start Saturnu V s lodí Apollo 15, 26. července 1971
Seznam kosmických letů programu Apollo zahrnuje pilotované i bezpilotní kosmické lety (tj. lety, při kterých bylo dosaženo výšky více než 100 km nad zemským povrchem) uskutečněné v rámci programu Apollo. Cílem amerického programu Apollo bylo uskutečnit přistání lidí na Měsíci a bezpečný návrat na Zemi. Program realizoval Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) v letech 1961–1972. Před Apollem si v programu Gemini američtí astronauti vyzkoušeli spojování kosmických lodí, výstupy do vesmíru a dvoutýdenní pobyt ve vesmíru. Po Apollu Američané využili vyvinutou techniku v programech Skylab a Sojuz-Apollo.
V letech 1961–1966 proběhlo 13 bezpilotních letů programu Apollo. První stupeň rakety Saturn I byl vyzkoušen při čtyřech suborbitálních misích od října 1961 do března 1963. Následovalo šest orbitálních letů kompletního Saturnu I, pět z nich s maketami lodi Apollo, poslední proběhl v červenci 1965. Během roku 1966 třikrát vzlétla raketa Saturn IB, dvakrát s velitelským a servisním modulem lodě Apollo.
Na začátek roku 1967 byla plánována první pilotovaná mise – Apollo 1 – ale měsíc před startem posádka v lodi uhořela. Při cvičném odpočítávání vznikl v poškozeném kabelu elektrický oblouk a v atmosféře z čistého kyslíku a mírně zvýšeném tlaku se oheň rozšířil rychleji, než mohli astronauti otevřít loď.[1] Po nezbytných úpravách lodi následovaly v listopadu 1967 – dubnu 1968 ještě tři bezpilotní lety (Apollo 4 až 6) a poté v říjnu 1968 první pilotovaný let – Apollo 7. Tři další pilotované mise, Apollo 8, 9 a 10, byly věnovány ověření funkčnosti lodi a vyzkoušení cesty k Měsíci. Následující let – Apollo 11 – byl vrcholem programu, když 20. července1969Neil Armstrong a Buzz Aldrin přistáli na Měsíci a 21. července vystoupili na jeho povrch. Přistání na Měsíci Američané ještě pětkrát zopakovali, pouze při misi Apollo 13 vybuchla během letu k Měsíci jedna z nádrží s kyslíkem, nicméně astronautům se podařilo bezpečně se vrátit na Zemi. Program skončil letem Apollo 17 v prosinci 1972.
Původně byly plánovány ještě tři lety, Apollo 18, 19 a 20, ale kvůli snížení rozpočtu NASA se už neuskutečnily. Mise Apollo 20 byla zrušena v lednu 1970. V září 1970 byly zrušeny další dva lety, a sice Apollo 15 a Apollo 19, přičemž zbylé (č. 16 a 17) byly přečíslovány na č. 15 a 16.[2]
Rakety Saturn a lodě Apollo vyvinuté pro lety na Měsíc v programu Apollo využila NASA i ve dvou následných programech – Skylab a Sojuz-Apollo. V prvním z nich v letech 1973–1974 američtí astronauti v misích Skylab 2, 3 a 4 osídlili vesmírnou stanici Skylab. V druhém se roku 1975 s lodí Apollo doplněnou stykovým modulem setkali a spojili se sovětským Sojuzem 19.
Seznam letů
CM, SM, LM je označení pro velitelský, servisní a lunární modul (Command, Service, Lunar Module) lodi Apollo. CSM je označení pro velitelský i servisní modul (Command/Service Module) Apolla.
Suborbitální let. Test rakety Saturn I ve verzi Block I, ve které byl funkční pouze první stupeň, druhý a třetí stupeň zastupovaly makety naplněné vodou.
Suborbitální let. Test prvního stupně Saturnu I, ostatní pouze jako makety. Uskutečněn první z experimentů projektu Highwater (vynesená voda byla rozprášena do atmosféry).
Start plánován na 21. února 1967. Při předletovém testu 27. ledna 1967 závada na elektroinstalaci velitelského modulu způsobila požár, který se v atmosféře z čistého kyslíku rychle rozšířil. Modul shořel i s posádkou.
Mezera v číslování letů – vynechání Apolla 2 a 3 – vznikla takto: Astronauti navrhovali označení Apollo 1 už pro let AS-201, ale vedení NASA je ponechalo pro první pilotovanou misi. Po požáru Apolla 1 NASA souhlasila s žádostí vdov, aby označení Apollo 1 znovu nebylo použito. V březnu 1967 manažer NASA George Mueller navrhl, aby mise AS-201, AS-202 a AS-203 byly přejmenovány na Apollo 1A, 2 a 3. Následující bezpilotní mise byla proto pojmenována Apollo 4, avšak k navrženému zpětnému přejmenování proběhlých letů nedošlo z dnes už nejasných důvodů.[17]
Druhá zkouška Saturnu V, předčasné vypnutí motorů 2. stupně a neúspěch restartu 3. stupně. Apollo se proto nepodařilo urychlit na plánovanou (2. kosmickou) rychlost. Přistávací manévr proběhl už bez potíží.
Druhé přistání na Měsíci (Charles Conrad a Alan Bean), dva výstupy na povrch Měsíce, astronauti přivezli na Zemi části sondy Surveyor 3 a 34,35 kg měsíčních hornin.
Plánováno třetí přistání na Měsíci. Na cestě k Měsíci však vybuchla jedna z nádrží s kyslíkem a vážně poškodila servisní modul lodi. Přesto se posádce po obletu Měsíce podařilo vrátit na Zemi.
Čtvrté přistání na Měsíci (David Scott a James Irwin). První mise řady „J“, pobyt na Měsíci prodloužen na tři dny, astronauti třikrát vystoupili na povrch Měsíce, měli k dispozici Lunar Rover. Na Zemi přivezli 77,31 kg měsíčních hornin.
Páté přistání na Měsíci (John Young a Charles Duke). Třídenní pobyt na Měsíci, astronauti třikrát vystoupili na povrch Měsíce, měli k dispozici Lunar Rover. Na Zemi přivezli 95,71 kg měsíčních hornin.
Šesté a poslední přistání na Měsíci (Eugene Cernan a geolog Harrison Schmitt, jediný profesionální vědec na Měsíci). Třídenní pobyt na Měsíci, astronauti třikrát vystoupili na povrch Měsíce, měli k dispozici Lunar Rover. Na Zemi přivezli 110,52 kg měsíčních hornin.
↑ abVÍTEK, Antonín; KRUPIČKA, Josef. Vývoj Apolla, požár Apolla 1 a bezpilotní zkoušky [online]. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky, rev. 2004-6-28 [cit. 2012-05-07]. Převzato z Letectví a kosmonautika 14/94. Dostupné online.
↑WILLIAMS, David R. Apollo 18 through 20 - The Cancelled Missions [online]. NASA, rev. 2003-12-11 [cit. 2012-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑Saturn SA-1 NSSDC ID: SATURNSA1 [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-12. (anglicky)
↑Saturn SA-2 NSSDC ID: SATURNSA2 [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-30. (anglicky)
↑Saturn SA-3 NSSDC ID: SATURNSA3 [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-29. (anglicky)
↑Saturn SA-4 NSSDC ID: SATURNSA4 [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-29. (anglicky)
↑Saturn SA-5 NSSDC ID: 1964-005A [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-01. (anglicky)
↑Saturn SA-6 NSSDC ID: 1964-025A [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-16. (anglicky)
↑Saturn SA-7 NSSDC ID: 1964-057A [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-01. (anglicky)
↑Pegasus 1 NSSDC ID: 1965-009A [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-29. (anglicky)
↑Pegasus 2 NSSDC ID: 1965-039A [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-30. (anglicky)
↑Pegasus 3 NSSDC ID: 1965-060A [online]. NASA [cit. 2009-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-29. (anglicky)
↑AS-201 NSSDC ID: APST201 [online]. NASA [cit. 2011-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-16. (anglicky)
↑Apollo AS-203 NSSDC ID: 1966-059A [online]. NASA [cit. 2011-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-23. (anglicky)
↑AS-202 NSSDC ID: APST202 [online]. NASA [cit. 2011-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-01. (anglicky)
↑Apollo 1 (20) [online]. NASA, rev. 2002-11-27 [cit. 2011-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-24. (anglicky)
↑BROOKS, Courtney G.; GRIMWOOD, James M.; SWENSON JR., Loyd S. Chariots for Apollo: A History of Manned Lunar Spacecraft [online]. NASA, 1979 [cit. 2012-05-07]. Kapitola The Slow Recovery. Dostupné online. (anglicky)
BROOKS, Courtney G.; GRIMWOOD, James M.; SWENSON JR., Loyd S. Chariots for Apollo: A History of Manned Lunar Spacecraft. Washington, DC: NASA, Scientific and Technical Information Branch, 1979. Dostupné online. (anglicky)
MURRAY, Charles; COX, Catherine Bly. Apollo: The Race to the Moon. New York: Simon and Schuster, 1989. 506 s. Dostupné online. ISBN0-671-61101-1. (anglicky)
ORLOFF, Richard W. Apollo by the Numbers: A Statistical Reference. Revidované (2004). vyd. Washington, DC: NASA History Division, 2004. Dostupné online. ISBN0-16-050631-X. (anglicky)
HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. [cit. 2012-04-15]. Kapitola Apollo. Program Apollo v Malé encyklopedii kosmonautiky. Dostupné online.
DISMUKES, Kim. The Apollo program [online]. NASA, rev. 2009-7-2 [cit. 2012-04-15]. Program Apollo na stránkách NASA. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-01. (anglicky)
GARBER, Stephen. The Apollo Program [online]. NASA History Program Office, rev. 2010-2-25 [cit. 2012-04-15]. Dostupné online. (anglicky)