Vítězslava Kaprálová se narodila v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy v Králově Poli, hudební skladatel a profesor skladby na brněnské konzervatoři. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Viktorie Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent Vítězslavy Kaprálové (dcery) se projevil již v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.
Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová а Bohuslav Martinů
V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování sboru u Viléma Steinmana a orchestru u Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935Klavírním koncertem d-moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že svou skladbu na absolventském koncertě také dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou provedla v listopadu 1937 v Praze s Českou filharmonií. S pomocí francouzského státního stipendia odjela studovat v roce 1937 na École normale de musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, který se konal v Londýně a jejž 17. června zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala – tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra.[2] Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna, což byla její poslední návštěva domova.
Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli, kde zůstala i po německé okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939, se Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna1940. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).
V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Jako jedna z nejpravděpodobnějších příčin jejího úmrtí je dnes udávána tyfoidní horečka. V minulosti často uváděné diagnóze miliární tuberkulózy, nesprávně prohlašované za oficiální, neodpovídá lékařská zpráva z fakultní nemocnice v Montpellier, popisující nález průzkumné laparoskopie, která se zachovala v dobové korespondenci.[3] Další možná příčina úmrtí je střevní nádor (podle dodatečné poznámky v matrice zemřelých, která je uložena v archivu radnice v Montpellier).[4] V již zmíněné lékařské zprávě je ale zmíněn přesněji jako novotvar v pravé kyčelní prohlubni, jehož existenci je možné vysvětlit perforací terminálního ilea bakterií zodpovědnou za tyfoidní horečku.[5]
V roce 1946 udělila Česká akademie věd Vítězslavě Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.[6]
Patří k nejhranějším českým skladatelkám, a to nejen doma, ale zvláště v zahraničí[10] a její hudba k nejvysílanějším – pravidelně ji do programu zařazuje např. stanice Vltava (Český rozhlas 3). U příležitosti stého výročí skladatelčina narození v roce 2015 jí BBC Radio 3 věnovalo pětihodinový rozhlasový dokument v rámci pořadu Composer of the Week.[11] V roce 2021 ji zařadilo muzeum Musée de l'homme na výstavu Portraits de France, která proběhla pod záštitou Emmanuela Macrona od prosince 2021 do února 2022 v Paříži.[12]
V Brně je po Vítězslavě Kaprálové pojmenována ulice v Černovicích a základní umělecká škola na Palackého třídě v Králově Poli.[13] Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto.[14] Dne 20. ledna 2015 byla ke stému výročí jejího narození vydána příležitostná poštovní známka z emise „Osobnosti“ s jejím portrétem, v nominální hodnotě 17 Kč.[15][16]
The Kapralova Society
O skladatelčin hudební odkaz pečuje od roku 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society.[17] Společnost umožnila a podpořila vydání veškerého díla Vítězslavy Kaprálové tiskem a na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, spolupracuje na přípravě rozhlasových a filmových dokumentů o skladatelce, provozuje webové stránky, vydává odborné periodikum a antologii skladatelčiny korespondence.[18][19]
Marina Richterová : návrh poštovní známky k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [25]
Martin Hlavatý: výtvarná pohlednice k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [26]
ve filmu, divadle, rozhlasové hře (výběr)
Hana Roguljič: Vítězslava. "Koho bohové milují, umírá mladý." Rozhlasová hra o nejtalentovanější české skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Hudba Jan Trojan. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Aleš Vrzák. Osoby a obsazení: Vítězslava Kaprálová (Magdaléna Borová), Bohuslav Martinů, skladatel (Lukáš Hlavica), Jiří Mucha, spisovatel (Marek Holý), Vítězslav Novák, skladatel (František Němec), Vituše Kaprálová, matka Vítězslavy (Taťjana Medvecká), Václav Kaprál, otec Vítězslavy (Igor Bareš), Charlotte Martinů, švadlena (Lucie Juřičková), Rudolf Firkušný, klavírista (Miloslav König), Rudolf Kopec, snoubenec (David Matásek), Senátorka Plamínková (Eva Salzmannová), Edvard Beneš (Jan Novotný), Lékař Liškutín (Martin Finger), londýnský prodavač (Ian Richard Willoughby), francouzské hlasy (Pierre Meignan, Soňa Jarošová). Natočeno v roce 2014, jako nahrávku vydal v r. 2015 Český rozhlas pod názvem Vítězslava. [27]
Vítězslava Kaprálová je zmiňována v šesté a deváté epizodě třetí řady televizního seriálu Amazonu Mozart in the Jungle.
↑Hartl, Karla and Erik Entwistle, eds., The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011, s. 133.
↑Hartl, Karla, ed., Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021, s. 7–16
↑ Vítězslava Kaprálová – osobnost Francie. Francouzské stopy české skladatelky a dirigentky. Vltava [online]. 2025-01-09 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
↑Hartl, Karla, ed., Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021, s. 38.
↑Sayer, Derek. The Coasts of Bohemia. Princeton University Press, 1998, s.343
↑Hartl, Karla and Erik Entwistle, eds., The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011
↑BÁRTL, Vladimír. Vydání příležitostné poštovní známky „Osobnosti: Vítězslava Kaprálová“. Poštovní věstník. 2015, částka 1, s. 2. Přístup také z: https://www.ctu.cz/postovni-vestnik-za-rok-2015
↑pes. Vitka diriguje v Huse na provázku. Tučková představuje v divadelní hře osud Vítězslavy Kaprálové. ČT24 [online]. 2018-02-23 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online.
↑ZAVŘELOVÁ, Monika. RECENZE: Kateřina Tučková si odskočila od románu. Je to škoda - iDNES.cz. iDNES.cz [online]. 2018-02-25 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online.
↑DLASK, Vojtěch. RECENZE: Hana dramaturgie (viz sekce "Na téma"). Revolver revue [online]. 2020-05-04 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online.
Literatura
Korespondence
HARTL, Karla (ed.). Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021. 104 s. ISBN 978-80-907421-3-0.
KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy láskám: Rudolfu Kopcovi a Jiřímu Muchovi: korespondence z let 1938–1940. Toronto: Kapralova Society, 2016. 135 s. ISBN 978-0-9940425-2-1.
KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy přátelům a jiná korespondence: 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, 2017. 103 s. ISBN 978-0-9940425-3-8.
Monografie a kolektivní monografie
DERNY, Nicolas. Vítězslava Kaprálová: Portrait musical et amoureux. 1. vyd. Paříž: Editions Le Jardin d'Essai, 2015. ISBN 978-2-911822-85-8.
FISCHER, Christine (ed.). Vítězslava Kaprálová (1915–1940). Zeitbilder, Lebensbilder, Klangbilder. Zürich: Chronos Verlag, 2017. 192 s. Zwischentöne. ISBN 978-3-0340-1383-3.
HARTL, Karla a ENTWISTLE, Erik Anthony (eds.). The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011. xi, 228 s. ISBN 978-0-7391-6723-6.
MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. 1. vyd. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958. 2. (rozšířené a upr. vyd.) Průhonice: Litera Proxima, 2014. 272 s. ISBN 978-80-260-7065-8.
PRAŽÁK, Přemysl (ed.). Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky. 1. vyd. Praha: HMUB, 1949.
Katalog díla
HARTL, Karla. Vítězslava Kaprálová: Tematický katalog skladeb a korespondence s nakladateli. Praha: Hudební nakladatelství Českého rozhlasu, 2020. 384 s., 163 incipitů. ISBN 978-0-9940425-5-2.
