Viceprezident Spojených států amerických
Viceprezident Spojených států amerických je druhým nejvyšším představitelem USA a podle ústavy USA je předsedou ex officio Senátu Kongresu USA. Právo na hlasování má však pouze v případě rovnosti hlasů. V pořadí nástupnictví na úřad prezidenta je první, kdo by v případě neschopnosti výkonu funkce prezidenta nastoupil na jeho místo. Podle ústavy USA je viceprezident volen spolu s prezidentem. V listopadu 2024 byl s prezidentem Donaldem Trumpem zvolen viceprezidentem James David Vance. Obsazení úřaduÚřad viceprezidenta USA do roku 2020 zastávali jen muži. V prezidentských volbách 2008 kandidovala na toto místo Sarah Palinová. Jednalo se teprve o druhou ženou v dějinách USA, která byla v rámci jedné ze dvou největších stran nominována na druhý nejvyšší úřad. Poprvé se tak stalo v prezidentských volbách 1984, kdy za Demokratickou stranu neúspěšně kandidovala na úřad viceprezidentky USA newyorská kongresmanka Geraldine Ferrarová (spolu s prezidentským kandidátem Walterem Mondalem). Kamala Harrisová byla první ženou zvolenou do tohoto úřadu a zároveň je první nebělošskou osobou v úřadu. Osoba vykonávající úřad prezidenta či viceprezidenta musí být rodilý občan USA, tedy ne naturalizovaný. Ministr vlády může být narozený v cizině, ale tím mu zaniká možnost vykonávat úřad prezidenta či viceprezidenta. Ústava výslovně neomezuje počet funkčních období, po která může jedna osoba vykonávat funkci viceprezidenta. Dvanáctý dodatek Ústavy stanoví, že ten kdo není ústavně způsobilí být zvolen do úřadu prezidenta, nemůže být zvolen do úřadu viceprezidenta. Dle některých výkladů tak Dvanáctý dodatek společně s Dvacátým druhým dodatkem, který omezuje počet funkčních období prezidenta na dvě, omezuje i možnost být zvolen viceprezidentem pro tu osobu, která již po dvě funkční období vykonávala úřad prezidenta. Volba Podrobnější informace naleznete v článku Volba prezidenta Spojených států amerických. Viceprezident je volen současně s prezidentem, kdy si před volbami prezidentský kandidát vybírá svého spolukandidáta (anglicky running mate). Podle Dvanáctého dodatku Ústavy z roku 1804, má každý volitel jeden hlas pro volbu prezidenta a jeden hlas pro volbu viceprezidenta. V případě, že by většinu nezískal žádný z viceprezidentských kandidátů, rozhodl by Senát mezi dvěma nejúspěšnějšími. Dle původního znění Ústavy před přijetím Dvanáctého dodatku byl viceprezidentem zvolen ten prezidentský kandidát, který obdržel druhý nejvyšší počet hlasů volitelů. Toto řešení vedlo v prezidentských volbách roku 1796 k situaci, že dva nejvyšší představitelé státu pocházeli ze soupeřících politických táborů. Senát by viceprezidenta vybíral pokud by došlo k rovnosti hlasů na druhém místě. V případě, že dojde k uprázdnění funkce viceprezidenta (např. z důvodu úmrtí, rezignace nebo ujmutí se funkce prezidenta), jmenuje viceprezidenta prezident se souhlasem většiny Senátu a většiny Sněmovny reprezentantů. Před přijetím Dvacátého pátého dodatku v roce 1967 nebyl definován ústavní postup pro obsazení úřadu viceprezidenta uprázdněného během funkčního období. To do roku 1965 vedlo k šestnácti obdobím, kdy nebyl úřad viceprezidenta obsazen. Některá z těchto období trvala téměř celé čtyřleté funkční období prezidenta. PřísahaOd roku 1937 skládá viceprezident přísahu krátce před prezidentskou přísahou. Text přísahy viceprezidenta USA zní:[1]
Český překlad:
Pravomoci viceprezidenta Hlavní role viceprezidenta je postavení náhradníka prezidenta, což je nejvýraznějším aspektem jeho funkce. Viceprezident musí být vždy připraven převzít prezidentský úřad pro případ, že by došlo k uprázdnění funkce v důsledku úmrtí, rezignace nebo odvolání prezidenta. Rovněž je jeho úkolem v případě neschopnosti prezidenta vykonávat funkci převzít dočasně roli úřadujícího prezidenta. Tato role má zásadní ústavní význam, protože zajišťuje kontinuitu vlády a politickou stabilitu ve Spojených státech. Další rolí viceprezidenta je jeho účast na práci prezidentovy administrativy. Je hlavním prezidentovým poradcem, členem Kabinetu a členem Národní bezpečnostní rady. Může být pověřen zastupováním prezidenta v rámci delegace pravomocí.[2] Také je druhým nejvyšším ústavním činitelem podle protokolárního pořadí a má tudíž důležitou roli při reprezentaci Spojených států ve světě. Často je vysílán na zahraniční diplomatické mise a státní návštěvy, aby zastupoval americkou vládu a posiloval mezinárodní vztahy, klasickým příkladem může být vysílání viceprezidentů na státní pohřby.[3] Viceprezident také hraje klíčovou roli v legislativním procesu, neboť je z titulu své funkce předsedou Senátu.[4] Hlasovací právo má však pouze v případě rovnosti hlasů a schůze fakticky řídí tzv. prozatímní předseda, neboť osobně se viceprezident zasedání Senátu zpravidla neúčastní (výjimkou jsou významné událostí, jako zpráva o stavu Unie či impeachment federálních soudců). Nicméně může hrát významnou roli ve vztazích prezidenta a Kongresu a podpoře prezidentovy legislativní agendy.  Dopravní prostředky k přepravě viceprezidenta USA:
Od roku 1951 má ochranu viceprezidenta a jeho rodiny na starosti Tajná služba USA. Oficiálním sídlem viceprezidenta je Number One Observatory Circle. Jeho kancelář se v Bílém domě nachází v západním křídle a nazývá se Ceremonial Office. XXV. dodatek Ústavy Související informace naleznete také v článku Nástupnictví na úřad prezidenta Spojených států amerických.
Tento dodatek Ústavy Spojených států byl ratifikován 10. února 1967. Má 4 oddíly a mj. upravuje předání pravomocí prezidenta USA:
K využití XXV. dodatku došlo dosud sedmkrát:
Podle právníků byl XXV. dodatek (4. oddíl) naplněn i v čase atentátu 31. března 1981 na prezidenta Reagana, kdy se stal de iure úřadujícím prezidentem USA G. Bush. V roce 1997 prezident Bill Clinton odmítl celkovou anestézii při operačním výkonu přišití utrženého čtyřhlavého stehenního svalu právě proto, aby nemusel přenést své pravomoce na viceprezidenta Gorea. Žijící viceprezidentiSouvisející informace naleznete také v článku Seznam viceprezidentů Spojených států amerických.
Od dubna 2021 žije pět bývalých viceprezidentů. Posledním bývalým viceprezidentem, který zemřel, byl Walter Mondale (1977–1981), 19. dubna 2021. Žijícími bývalými viceprezidenty v pořadí služby jsou: Od roku 1977 mají bývalí prezidenti a místopředsedové, kteří jsou zvoleni nebo opětovně zvoleni do Senátu, nárok na převážně čestnou funkci místopředsedy pro tempore. Dosud jediným bývalým viceprezidentem, který tento titul získal, je Hubert Humphrey. Také podle podmínek usnesení Senátu z roku 1886 mají všichni bývalí viceprezidenti nárok na portrétní bustu v křídle Senátu amerického Kapitolu, připomínající jejich službu jako prezidentů Senátu. Dick Cheney je poslední bývalý viceprezident, který byl takto poctěn. Na rozdíl od bývalých prezidentů, jejichž důchod je stanoven stejnou sazbou bez ohledu na dobu strávenou ve funkci, pobírají bývalí viceprezidenti důchod na základě své role předsedy Senátu. Od roku 2008 má navíc každý bývalý viceprezident a jeho nejbližší rodina nárok (podle zákona o ochraně bývalého viceprezidenta z roku 2008) na ochranu tajné služby po dobu až šesti měsíců po odchodu z funkce a poté znovu dočasně, pokud je to opodstatněné. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Vice President of the United States na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
_(cropped).jpg)
_(double_cropped).jpg)
.jpg)
Portal di Ensiklopedia Dunia
