Bitva o Lysyčansk
_02.jpg) _01.jpg) Bitva o Lysyčansk byla součást vojenského střetnutí mezi Ruskou federací a Ukrajinou v rámci ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Boje začaly v neděli 27. června 2022.[1] O týden později, v neděli 3. července, Rusové oznámili, že město dobyli, což posléze potvrdila i ukrajinská protistrana.[2] Zatímco v sousedním Severodoněcku obě strany od konce května sváděly téměř měsíc trvající ostré pouliční boje o město, v kopcovitém terénu ležící Lysyčansk, od ruských jednotek postupujících z východního směru navíc oddělený významnou přírodní překážkou – řekou Severní Doněc, padl spolu s dalšími obcemi v okolí už po týdnu bojů.[3] Ukrajinci tak přišli o svou poslední dosud kontrolovanou část Luhanské oblasti. Zatímco pro Rusko a samozvanou Luhanskou lidovou republiku se jednalo o důležité vítězství, které otevřelo cestu k útokům směrem na města Slovjansk a Kramatorsk,[4] pro Ukrajinu bylo zásadní, že se ústupem alespoň podařilo zabránit hrozícímu obklíčení a zničení velkého množství ukrajinských sil v oblasti.[3][5] PozadíMěsto Lysyčansk bylo před ruskou invazí se svými zhruba 93 tisíci obyvateli čtvrtým největším městem Luhanské oblasti a po Severodoněcku druhým největším v Ukrajinou kontrolované části této oblasti. Nárokuje si ho přímo Ruskem podporovaná Luhanská lidová republika. Ruská armáda po invazi na Ukrajinu v únoru 2022 dokázala v některých místech rychle postoupit až k řece Severní Doněc,[6] ovšem dalších úspěchů dosáhla až s dobytím Popasné v květnu, které znamenalo hrozbu obklíčení pro ukrajinské síly v oblasti.[7] Rusové následně zahájili bitvu o sousední Severodoněck, která se navzdory velké ruské převaze i kvůli nečekanému ukrajinskému protiútoku protáhla až do 24. června, kdy obránci ustoupili.[8] BitvaÚstupem ze Severodoněcku za řeku Severní Doněc na výšiny u Lysyčansku sice Ukrajinci získali taktickou výhodu proti ruskému postupu z východu, město však po ruském dobytí Toškivky bylo ohroženo i z jihu.[9] 25. června ruské a separatistické síly pronikly do jižních částí města a dosáhly dolu a želatinové továrny.[10] Zatímco ruské zdroje hovořily o ruském postupu do města a izolaci ukrajinských sil, Ukrajinci hlásili odrážení útoků.[11] 27. června bylo civilistům dle CNN nařízeno odejít, mnozí z 10-15 tisíc, kteří ve městě zůstávali, však odmítli opustit své domovy.[12] Od 28. června ruské zdroje jako například Rodion Mirošnik, velvyslanec LLR v Rusku, tvrdily, že Ukrajinci již zahájili ústup z města, což nebylo možné možné ověřit.[13] 30. června probíhaly boje o ropnou rafinerii.[14] Následující den Rusové útočili na vesnici Topolivka jihozápadně od Lysyčansku, čímž výrazně ohrožovali ukrajinskou logistiku a možnost ústupu. Zároveň oznámili dobytí dolu a želatinového závodu na předměstí a město Pryvilja severně od Lysyčansku.[15] 2. července se v ruských zdrojích objevila informace o dobytí města, což nebylo nezávisle potvrzeno, ovšem dle Institutu pro studium války (ISW) dosáhly ruské jednotky centra města a Ukrajinci se z Lysyčansku stahovali.[16] 3. července se obě strany přely o kontrolu nad městem,[17] později během dne ale ukrajinský generální štáb potvrdil dobytí Lysyčansku, znamenající ruskou kontrolu nad celou Luhanskou oblastí.[18][3] OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Portal di Ensiklopedia Dunia
