150 mm (můstek) 125 mm (boky, čela věží) 75 mm (paluba)
Projekt 68bis či třída Sverdlov, byla třída lehkých křižníkůsovětského námořnictva z doby studené války. Jednalo se o poslední postavené sovětské konvenční křižníky, po nichž následovaly raketonosné křižníky Projektu 58 (v kódu NATO třída Kynda). Celkem bylo postaveno 14 křižníků. Jeden kus byl později prodán do Indonésie. Vyřazovány byly od poloviny 80. let, přičemž poslední jednotka byla vyřazena teprve v roce 1992.
Stavba
Detail křižníku Michail Kutuzov
Stavba křížníků třídy Sverdlov probíhala v letech 1949–1955 díky Stalinově zálibě ve velkých hladinových lodích, přestože po skončení druhé světové války bylo zřejmé, že tato kategorie lodí zastarala a nová plavidla jinde prakticky nebyla stavěna. Po Stalinově smrti jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov celý program utlumil a řada nedostavěných křižníků byla sešrotována. Dokončeno tak bylo 14 z plánovaných 24 jednotek.
vyřazen, roku 1994 během tažení k sešrotování ztroskotal u břehů Norska, vrak byl rozebrán
Admiral Kornilov
1951
1954
–
stavba zrušena 1959
Kronštadt
1953
1954
–
stavba zrušena 1959
Tallinn
1953
1955
–
stavba zrušena 1959
Varjag
1954
1956
–
stavba zrušena 1959
Kozma Minin
1952
1953
–
stavba zrušena 1959
Dmitrij Donskoj
1953
–
–
stavba zrušena 1959
Konstrukce
Křižník třídy Sverdlov
Výzbroj křižníků tvořilo dvanáct 152mm kanónů MK-5-bis v třídělových věžích, sekundární ráží představovalo dvanáct 100mm kanónů SM-5-1 ve dvoudělových věžích a plavidla dále nesla 16 protiletadlových 37mm kanónů V-11 v dvouhlavňových postaveních. Plavidla také nesla dva pětihlavňové 533mm torpédomety PTA-53-68bis. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a šestnáct kotlů. Nejvyšší rychlost přesahovala 33 uzlů.
Odkazy
Literatura
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 68bis na Wikimedia Commons