யூரோப்பியம்(III) அயோடைடு (Europium(III) iodide ) என்ற கனிம வேதியியல் சேர்மம் EuI3 என்ற மூலக்கூற்று வாய்ப்பாட்டால் விவரிக்கப்படுகிறது. யூரோப்பியமும் அயோடினும் சேர்ந்து இச்சேர்மம் உருவாகிறது.[ 1]
தயாரிப்பு
யூரோப்பியம் உலோகம் நேரடியாக அயோடினுடன் வினையில் ஈடுபட்டு யூரோப்பியம்(III) அயோடைடு உண்டாகிறது. [ 3]
2 Eu + 3 I2 → 2 EuI3
யூரோப்பியம்(III) ஆக்சைடு அல்லது யூரோப்பியம்(III) கார்பனேட்டை ஐதரயோடிக் அமிலத்தில் கரைத்து யூரோப்பியம்(III) அயோடைடின் நீரேற்று வடிவத்தைப் பெறலாம்.:[ 1] [ 4]
Eu2 O3 + 6 HI + 6 H2 O → 2 EuI3 ·9H2 O
யூரோபியத் தூள் டெட்ரா ஐதரோ பியூரானில் உள்ள அயோடினுடன் வினைபுரிந்து யூரோபியம்(III) அயோடைடின் டெட்ரா ஐதரோ பியூரான் கூட்டுவிளைபொருளைக் கொடுக்கிறது:[ 5] [ 6]
2 Eu + 3 I2 + 7 THF → [EuI2 (THF)5 ][EuI4 (THF)2 ]
இக்கூட்டு விளைபொருளை இன்னும் எளிமையாக EuI3 (THF)3.5 என எழுதலாம்.
கட்டமைப்பு
பிசுமத்(III) அயோடைடின் கட்டமைப்பில் உள்ளது போல [ 1] [ 7] [ 8] ஒவ்வொரு Eu3+ அயனியும் 6 அயோடைடு அயனிகளுடன் எண்முக ஒருங்கிணைப்பு கொண்டிருக்கும் கட்டமைப்பை யூரோப்பியம்(III) அயோடைடு ஏற்றுக்கொள்கிறது[ 1] .
வினைகள்
யூரோபியம்(II) அயோடைடை தயாரிப்பதற்கான இரண்டு முக்கிய வினைகளுக்கு யூரோபியம்(III) அயோடைடு ஒரு தொடக்கப் பொருளாகப் பயன்படுத்தப்படுகிறது:[ 9]
ஐதரசன் வாயுவுடன் சேர்த்து 350 பாகை செல்சியசு வெப்பநிலைக்கு சூடாக்கினால் EuI2 கிடைக்கிறது:
2 EuI3 + H2 → 2 EuI2 + 2 HI
200 பாகை செல்சியசு வெப்பநிலையில் விகிதாச்சாரமற்ற வெப்பச்சிதைவுக்கு உட்படுகிறது.[ 1] :
2 EuI3 → 2 EuI2 + 2 I2
நீரேற்றான யூரோப்பியம் நோனா ஐதரேட்டு (EuI3 ·9H2 O) வெப்பச்சிதைவுக்கு உட்பட்டு யூரோப்பியம்(II) அயோடைடு இர்ருநீரேற்றாக மாற்றமடைகிறது. [ 10]
மேற்கோள்கள்
↑ 1.0 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 Greenwood, Norman N.; Earnshaw, Alan (1997). Chemistry of the Elements (2nd ed.). Butterworth–Heinemann. pp. 1240– 1241. ISBN 0080379419 .
↑ William M. Haynes, ed. (2014). CRC Handbook of Chemistry and Physics (95th ed.). CRC Press . p. 4-63. ISBN 978-1482208689 .
↑ Holleman, A. F.; Wiberg, E. (2001). Inorganic Chemistry . San Diego: Academic Press. ISBN 0-12-352651-5 .
↑ Emel'yanov, V. I.; Kuznetsova, L. I.; Abramova, L. V.; Ezhov, A. I. (1997). "Systems Eu2 O3 -HI-H2 O and EuI3 -HI-H2 O at 25°C" . Zh. Neorg. Khim. 42 (8): 1394–1396. https://core.ac.uk/display/289558963 .
↑ Ortu, Fabrizio (2022). "Rare Earth Starting Materials and Methodologies for Synthetic Chemistry". Chem. Rev. 122 : 6040–6116. doi :10.1021/acs.chemrev.1c00842 .
↑ Gompa, Thaige P.; Rice, Natalie T.; Russo, Dominic R.; Aguirre Quintana, Luis M.; Yik, Brandon J.; Basca, John; La Pierre, Henry S. (2019). "Diethyl ether adducts of trivalent lanthanide iodides". Dalton Trans. 48 : 8030–8033. doi :10.1039/C9DT00775J .
↑ Wells, A. F. (1984). Structural Inorganic Chemistry (5th ed.). Oxford University Press. p. 421 . ISBN 978-0-19-965763-6 .
↑ Asprey, L. B.; Keenan, T. K.; Kruse, F. H. (1964). "Preparation and Crystal Data for Lanthanide and Actinide Triiodides" . Inorg. Chem. 3 (8): 1137–1141. doi :10.1021/ic50018a015 . https://digital.library.unt.edu/ark:/67531/metadc867868/ .
↑ Brauer, Georg (1975). Handbook of Preparative Inorganic Chemistry . ISBN 3-432-02328-6 .
↑ Jenden, Charles M.; Lyle, Samuel J. (1982). "A Mössbauer spectroscopic study of the lodides of europium". J. Chem. Soc., Dalton Trans. (12): 2409-2414. doi :10.1039/DT9820002409 .
யூரோப்பியம் (II) யூரோப்பியம் (III)